Nebojme se CZEXITu. Opustíme-li EU co se stane?
Autor: Jiří Kobza | Publikováno: 15.04.2019 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Nemusíme znovu objevit Ameriku, je zde řada existujících struktur, které je možné využít. Je zde V4, EFTA (Asociace evropské zóny volného obchodu), je zde Evropský hospodářský prostor a je zde možnost doladit dvoustranné vztahy hrstí bilaterálních smluv, namísto stovek tisíc stran evropské legislativy, která je neprůhledná a nepoužitelná, protože není nikoho, kdo by se v ní vyznal jako v celku.

Připomínám, co by (ať už Brexit dopadne jak chce) CZEXIT znamenal pro ČR:

Nebojme se CZEXITu
Opustíme-li EU co se stane? Přemýšlejme spolu:
Na rozdíl od nejrůznějších spekulací o tom, co bude s ČR když opustí EU, tak už můžeme odhadnout docela přesně, co z nás zbude, když v ní zůstaneme: bezprávný euroregion, zaplavený imigranty, zmítaný konfliktem mezi islámskými nájezdníky a posledními obránci našich tradic a demokracie. Budou zde vládnout všemocné neodvolatelné neziskovky zastřešené samovládci z Bruselu a nadnárodní korporace budou vysávat pracovní kapacity i nerostné zdroje.
Co bude když odejdeme z EU? Jakou škodu že bychom utrpěli jako stát anebo jako národ? O co bychom přišli? O své mozoly (jak už kdosi někdo řekl)? O mizerně placená pracovní místa dovezených dělníků? Západní „investoři“ zde zavřou své montovny a odvezou je i s imigrantskými dělníky/otroky někam jinam? Zisky z těch montoven stejně plynuly do zahraničí, za využití našeho životního prostředí, infrastruktury a „investičních pobídek“. Myslím, že to jsou „škody“, které naše vybrakovaná ekonomika unese. Poškozené životní prostředí a zemědělská půda, zastavěná halami montoven a logistických center, to jsou „vymoženosti zahraničních investic“, které opravdu nemusíme mít. Tyto škody nám „investoři“ rádi často nechají na krku. Odbyt našich výrobků do Německa? Inu prodávat do eurociziny za mizerné ceny je snadné, ale hledat staronové trhy, které naše firmy pod tlakem nejrůznějších sankcí a embarg opustily, je náročné a drahé. Návrat na zahraniční trhy, tak tradiční pro české zboží a které jsme pod různými sankcemi byli nuceni opustit, bude těžký. Nebude snadný i z toho důvodu, že většina tradičních například strojírenských firem je v troskách anebo prodaná do zahraničí. Takže budeme muset hledat nové výrobce a nové obory. Na druhou stranu, když přidaná hodnota, vyrobená v ČR je každoročně vyváděna do zahraničí (až 460 miliard ročně), potom zde opravdu moc na další rozvoj nezbývá (asi je to účel). To málo, co zde ve formě mezd zbyde, je dále extrahováno formou masivního dovozu zejména potravin do řetězců, kde jejich dotované ceny znemožňují našim výrobcům konkurovat, stejně jako mizerné mzdy zabraňují většině národa nakupovat podle výběru původu a kvality. Namísto toho kupují to levnější, co si mohou dovolit. Mimo to představa, že firmy jako např. VW zastaví výrobu v ČR a odejdou, je naivní až hloupá. Kde jinde v Evropě by totiž mohli takto koloniálně vysávat zdroje, pracovní síly i infrastrukturu, kousek od svých hranic?
Energetika zdražuje kvůli předepsanému podílu obnovitelných zdrojů na základě tlaku euroekohujerů a bude zdražovat i nadále.
EU úspěšně svou ultrasocialistickou ekonomikou, založenou na odebírání peněz a jejich milostivé přerozdělování těm, co poslouchají a neremcají, zbavuje členské státy motivace k rozvoji. Je to logické, pokud politika cukru (tedy dotací) a biče (výhrůžek, vydírání, pokut a sankcí) je uplatněna v plném rozsahu, každý ví, že dotaci dostanou ti, kteří poslušně žmoulají čepici v hlubokém předklonu a jsou dostatečně eurofilní, korektní, multikulturní a ultrasocialističtí. Dotace jsou tedy především nástrojem moci a ovládání členských států. Hlasování prostou většinou je také dalším zajímavým příkladem „nástrojů demokracie“, protože co si upečou Němci s Francouzi, tak menší státy už do toho nezasáhnou, protože je podle stávajících pravidel nepřehlasují.
Díky Lisabonské smlouvě, kterou naše předchozí vlády servilně předaly značnou část naší samostatnosti právě do nekompetentních rukou europapalášů je jasné, že bez hluboké reformy EU nemá česká republika ani český národ v Unii šanci přežít. Jak z toho ven? 
Zbavme se tedy nekompetentního diktátu EU, zbavme se závislosti na milosti eurovrchnosti a jejích dotacích. Můžeme přijít jen o svá europouta, protože pravdou je, že Českou republiku EU potřebuje víc než Česká republika EU. Osvoboďme se z koloniální politiky EU! Vraťme se před Lisabonskou smlouvu, Maastricht i Schengen, vraťme se k systemu EHS, spolupráce samostatných států na základě vzájemné výhodných vztahů a zachování 4 základních svobod pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu.
Nemusíme znovu objevit Ameriku, je zde řada existujících struktur, které je možné využít. Je zde V4, EFTA (Asociace evropské zóny volného obchodu), je zde Evropský hospodářský prostor a je zde možnost doladit dvoustranné vztahy hrstí bilaterálních smluv, namísto stovek tisíc stran evropské legislativy, která je neprůhledná a nepoužitelná, protože není nikoho, kdo by se v ní vyznal jako v celku.
Ono totiž jde o to nejzákladnější v historii národů, o svobodu, o demokracii a o svébytnost. To vše nám totiž chtějí vzít za pomoci nevolených organizací, systémem nazývaným bůhví proč „občanskou společností“, kde právě občan je stavěn do pozice nesvéprávného hlupáka za kterého rozhodují samozvaní mudrlanti o tom, co je pro něj správné a co je „populismus“! Nedovolme plíživý přesun moci a vlivu na tyto nevolené organizace, placené bůhví kým a bůh ví odkud. Ten americký zákon Fara, stejně jako soubor maďarských zákonů, přezdívaný „Stop Soroš“ nespadly z nebe, ale jsou produktem vůle národů, řídit si svoje věci podle výsledků demokratických voleb. To je pro EU největší problém. 
Strašidlo Czexitu je tedy jenom papírový drak se zuby již dávno vypadanými (a prodanými).