Budou někteří lidovci volit Švejnara, který podporuje adopci dětí homosexuály a eutanázii?
Autor: Ferdinand Peroutka Jr. | Publikováno: 06.12.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Hodnotový chaos, v němž se lidovci potácí, završují i úvahy o případné podpoře prezidentského kandidáta Jana Švejnara. Jak z jeho (co nejsterilnějších) vyjádření vyplývá, není mu proti mysli aktivní eutanazie a adopce dětí homosexuálními páry. „V praxi to ve světě funguje, takže nevidím důvod, proč by to nemělo fungovat i u nás,“ soudí o adopci homosexuálními páry Švejnar. I když je úpadek morálních hodnot v KDU-ČSL vysoký, přece jen snad není v tak pokročilém stádiu, aby lidovci akceptovali i tyto Švejnarovy priority.

Zdraví české politické strany, která si vytrvale, ale už delší čas neopodstatněně, říká křesťanská a demokratická, připomíná předsmrtný zápas. Kdyby KDU-ČSL dnes spatřil Msgre Jan Šrámek, veleúspěšný předseda lidovců za první republiky, hořce by zaplakal. A patrně by se ke své straně ani nepřihlásil, protože by ji nepoznal. Co zbylo z hodnotové a charakterové pevnosti prvorepublikového předsedy v dnešním bezzásadovém vedení a dezorientovaném členstvu KDU-ČSL? Strana, která pod Šrámkovým vedením zastupovala širokou křesťanskou veřejnost, včetně např. křesťanských dělnických odborů, hluboce upadla ani ne tak kolaborantstvím svých špiček za komunistické nesvobody, jako mravní nepevností, nestatečností a prospěchářstvím v následující éře svobody.

První facku, politickými konkurenty náležitě zesílenou, lidovcům uštědřil sám jejich polistopadový předseda Josef Bartončík, prozrazený spolupracovník StB. Jeho následník Josef Lux byl politický talent, ani hloupý ani ne příliš rovný, nicméně nejúspěšnější pragmatický politik KDU-ČSL devadesátých let. Ovšem už závěr jeho působení signalizoval onen trend relativizace a opouštění tradičních hodnot, který po Luxově odvolání Stvořitelem, infikoval  mnoho členů i představitelů strany. 

Je pochopitelné, že narůstající odvrat od křesťanských zásad ve jménu širšího „otevírání se“ a v kombinaci s politickým příštipkařením brzo začal odrazovat tradiční lidovecké voliče. A nejen je, ale také schopné osobnosti, které stranu mohly vyvést z hodnotové krize na úroveň odpovídající podílu křesťansky orientovaných občanů ve společnosti. To se nepodařilo ani Cyrilu Svobodovi, úslužně nadbíhajícímu novým bruselským protektorům s jejich snahou o vymazání historických zásluh křesťanství na utváření evropské civilizace, ani jeho nástupci na lidoveckém trůnu, Miroslavu Kalouskovi. Nepochybně schopný kombinátor Kalousek si svou stoličku podtrhl vyjednáváním o vládní koalici se sociálními demokraty za podpory komunistů. Ale jeho vedení ještě předtím – na sklonku r. 2004 – učinilo osudovou nepředloženost, když se veřejně vzdalo pokračování v dlouholetém úsilí o právní ochranu nenarozených. Tím KDU-ČSL udělala z lidského i křesťanského hlediska nepřijatelnou chybu, zpochybnila sebe i své specifické místo v politickém spektru.

Demoralizace započatá odmítnutím zákonné ochrany počatých lidských životů se rozšířila do politické praxe lidovců. Bezhlavé zviditelňování na úkor pevných a trpělivých  postojů oslabilo lidoveckou sebedůvěru i soudnost.  Politováníhodné nejen z lidského hlediska je také martyrium Jiřího Čunka. I kdyby nakonec byl shledán čistým jako lilie, jeho nešťastná kauza průběžně snižuje kredit KDU-ČSL. A je tristní, že v situaci, která je den ze dne trapnější, už není nikdo jiný nežli pan Čunek, kdo by se chtěl postavit ke stranickému kormidlu. A to i přesto, že pár čestných a schopných by se jistě našlo, např. Marian Hošek, Jiří Karas, Milan Šimonovský, Ludvík Hovorka, nebo Jakub Kříž.

Hodnotový chaos, v němž se lidovci potácí, završují i úvahy o případné podpoře prezidentského kandidáta Jana Švejnara. Jak z jeho (co nejsterilnějších) vyjádření vyplývá, není mu proti mysli aktivní eutanazie a adopce dětí homosexuálními páry. „V praxi to ve světě funguje, takže nevidím důvod, proč by to nemělo fungovat i u nás,“ soudí o adopci homosexuálními páry Švejnar. I když je úpadek morálních hodnot v  KDU-ČSL vysoký, přece  jen snad není v tak pokročilém stádiu, aby lidovci akceptovali i tyto Švejnarovy priority. Jen pro připomenutí: adopce dětí homosexuály opravdu není tak neškodná, jak naznačuje liberální pan Švejnar. Nejen, že zavádí do dětské psychiky nepřirozený jednopohlavní životní vzor, ale navíc je soužití s těmito osobami vyloženě životu nebezpečné. Ukazuje to i nedávný případ ze sousedního Německa, kde český šestadvacetiletý homosexuál znásilnil a ubodal čtrnáctiletou dívku. V těchto dnech pachatel potvrdil své dřívější přiznání, že dívku znásilnil „protože nikdy neměl ženu“ a chtěl vyzkoušet, jaký je sex se ženou. Oběť pak prý zabil ze strachu, že by jej prozradila.

Zdá se, že amorální duch uhýbání před zodpovědností už lidovce definitivně rozložil. Zdá se, že v konečné fázi zhoubně působí i na jejich sebezáchovnou signální soustavu. Přesto bych jako ten, který jim dlouhá léta – často nekriticky - držel palce, na ně znovu apeloval, a to slovy Hercule Poirota: prosím, zmobilizujte své malé šedé buňky mozkové! Neboť, zmizí-li z politiky KDU-ČSL obhajoba křesťanských hodnot, zmizí jak křesťanští voliči, tak také důvod a smysl existence celé strany.

Ferdinand Peroutka, jr.