Kdo se bojí V.K., aneb manuál pro klausobijce
Autor: Jiří Chour | Publikováno: 13.12.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Lidé, kteří se domnívají, že V. K. je ďábel, který na sebe vzal podobu lidské bytosti, tuto svoji víru nikdy nesmí přiznat veřejně. Jsou přece moderními lidmi, žádnými tmáři. Hlavní důvod, proč mají na V. K. tak negativní názor, je naprosto racionální a prostý: V. K. je na každého z nich dennodenně tak strašlivě arogantní!.

Vážený pane prezidente,

 

 

pravidelně sleduji Vaše webové stránky. V rubrice Co president neřekl vedete vytrvalý, leč patrně beznadějný boj o uvádění skutečností na pravou míru. Pomocí argumentů se snažíte bojovat proti výlevům emocí. Často se také divíte, co pisatele vede k tak nehorázným výrokům a nevybíravým výpadům. Názory vašich oponentů se sice v mnohém různí, jednu ideu ale mají společnou:

Podle ní se ve Vaší osobě koncentruje veškeré zlo světa. Jste pro ně vtělený ďábel. Oni sami pak patří do tábora opačného – jsou Dobří a hlavně Spravedliví. Jejich svatou povinností je všemi prostředky proti zosobněnému zlu bojovat.

 

Začal jsem si hlásanou ideu tezi Klaus = ďábel, ověřovat rozborem mnoha veřejně publikovaných traktátů.

Zjistil jsem, že autoři textů, téměř se chce říci exorcisté, se ve svých písemnostech i při veřejných vystoupeních na téma V. K naprosto striktně drží dvanácti hlavních zásad:.

 

Zásada první: Všechno, ale úplně všechno, co V.K. řekne, napíše, udělá, ale i naopak neřekne, nenapíše a neudělá, (a měl by), je špatně.To je základní dogma, tedy nezkoumá se, prostě to tak je.

(Ďábel nemůže udělat nikdy nic dobrého, takže si děti pamatujte: V.K. má rád jen boháče, kšeft a nenávidí zviřátka, čistou přírodu a občanskou společnost.)

 

Zásada druhá: :   Proti V.K. jsou povoleny i chvaty a činy, které by se našim jinak citlivým, humanisticky orientovaným duším, uplatněny proti komukoliv jinému, zdály neférové, ba dokonce hnusné.

Příklad: když některý ze stoupenců V.K. zběhne k odpůrcům, smývá tím své dosavadní hříchy (viz zásada devátá) a je po zásluze glorifikován. Zvlášť chvályhodné v okurkové sezóně nebo týden před volbami.

Konvertita má vedle multimediálního blahoslavení nárok na výnosnou trafiku v Bruselu, a to bez očistce.

 (ať si ďábel zuří!)

 

Zásada třetí: Zastánci nebo propagátoři či jen šiřitelé názorů V.K. budiž dáni do klatby a exkomunikováni ze slušné občanské společnosti. Takoví novináři a publicisté jsou námezdní pisálci. V případě umělců nejde o žádné umělce, skutečného věhlasu nikdy nedosáhli, není jich tedy žádná škoda. Chuchmu na ně.

 

Zásada čtvrtá: Později praxí ověřená fakta, pokud by je byl předpověděl V.K., (například, že lidé v některých evropských zemích mohou v referendech projevit i odlišné názory než jejich vrcholní politici), neplatí, neboť jsou zcela znehodnocena jeho předchozí prognózou.

 (ďábel prostě NESMÍ mít pravdu, a to za žádných okolností)

 

Zásada pátá:

V polemikách s V.K. pokud možno nepoužívejte primárních zdrojů, tedy citací z jím autorizovaných dokumentů, knih, apod.. Není-li to možné, třeba při na záznam poskytnutém rozhovoru, pak tento záznam tvůrčím způsobem kraťte.

Vyjádří-li se V. K. o něčem pouze v symbolech nebo v přeneseném slova smyslu, chápejte text doslova.

Najděte ve stati hlavní, nejdůležitější část sdělení – tu nikdy nekomentujte! Upněte se na okrajovou větu, slůvko.

Vycházejte z toho, co již bylo přežvýkáno někým ze Spravedlivých. Ideální je podání z třetí až páté ruky. S takto získanými výroky V.K. vášnivě polemizujte, cítíte-li prudké nutkání, organizujte petice a shromáždění.

(S ďáblem je velmi nebezpečné komunikovat přímo. Chcete-li s ním disputovat o zvlášť zásadních a důležitých věcech, vždy počkejte, až bezpečně odjede.)

 

Zásada šestá: Má-li V.K. na nějaký problém zcela odlišný či dokonce opačný názor než jeho protivníci, interpretujte ho tak, že vlastně jejich názory vůbec nepochopil.

(ďábel, viz české pohádky, je vždy hloupý)

 

Zásada sedmá: sumírujete-li si jakoukoliv kritickou stať na zcela libovolné téma, je vaší svatou povinností do ní přidat jméno Václava Klause.

 Z textu musí jasně vyplývat, že V.K. s neblahým jevem nějak souvisí a je vlastně jeho prapříčinou, ( využívejte také vědeckých metod – viz zásada jedenáctá).

 

Jde-li o kratší literární útvar – glosu či sloupek, pak platí:

 

Kdo s chybami V.K. vyrukuje již v odstavci prvním či druhém, připravuje čtenáře o pointu.

 

Kdo se ke jménu V.K. dobabrá až v odstavci šestém či dalším, je neumětel.

 

Optimální je třetí až čtvrtý odstavec.

 

Test stylistické vyspělosti.

 Dlezásady sedmé zpracujte některé z témat písemně, limit je 30 minut a dva tisíce slov.

 

Téma pro začátečníky:          kupónová privatizace, rozdělení republiky, vytunelování podniků, špinavé peníze, chřadnoucí filmové umění v ČR

 

Téma pro středně pokročilé: drahota letošních brambor, zácpy na dálnici A1, tání ledovců v Antarktidě,

 

Téma pro zkušené profesionály: hořknutí okurek, výbuch v ilegální pálenici slivovice, hladomor v Súdánu,

(ďábel je lautr za vším)

 

Zásada osmá: Stigma V.K. platí pro celou ODS. Tato strana už nikdy nemůže být zcela čistá a důvěryhodná, neboť v ní V. K. tolik let působil.

Purifikace ODS může proběhnout teprve po jejím důkladném rozpuštění a následném exilu vůdčích postav do zahraničí, nejlépe mimo prostor EU.

 

Zásada devátá: všichni, co jdou proti Klausovi (a ODS), jdou s námi. Nekritizujte je ani tehdy, když očividně selžou, strašně lžou, nebo neplní žádný ze slibů, které kdy komu dali.

Fandit našincům není žádná hanba. Jde jim totiž pouze a jedině o ideály, zatímco zastáncům V.K. vždy jen o ta koryta.

 

Zásada desátá: Srovnáváte-li komunisty a ódeesáky, nezapomeňte zdůraznit, že mezi nimi nejsou vůbec, ale vůbec žádné rozdíly, neboť straníky jsou jak jedni, tak druzí.

Ti druzí jsou však ještě daleko horší a nebezpečnější než soudruzi, neboť to jsou xenofóbní, eurofóbní, multikulturně nevzdělavatelní ultranacionalisté, co doma tajně hajlují a plivou na strop.

 Dokážete-li v obecenstvu vzbudit dojem, že manželé Klausovi chodí každou neděli ke Grebeníčkům na kafe, jste náš člověk.

 

 

Zásada jedenáctá: Veškerá veřejná i soukromá vystoupení V.K. je třeba objektivně poměřovat speciálním přístrojem tzv. Klausmetrem. Základní jednotka měřidla jest jednou provždy vypálena laserovým paprskem do platino-iridiového profilu ve tvaru X, uchovávaného ve vakuu. Měřit činy jiných politiků Klausmetrem je přísně zakázáno.

Všechny parametry měřidla jsou naprosto konstantní, jedině jeho délka se v intervalu 28–45 dní mění.

 O velikosti této proměnné, tedy o tzv. rekalibraci Klausmetru, rozhodují průzkumy veřejného mínění na oblibu prezidentovy osobnosti od firem Sofres-Factum, STEM, a též výsledky čtenářských anket v deníku MF Dnes. 

Není-li možné aktuální délku měřidla korektně stanovit, určí přesný průměr odhadovaných hodnot nezávislý a nadstranický arbitr-ombudsman.

Dle zatím neověřených informací je výkonem této funkce momentálně pověřen pan Jiří Pehe.

 

Zásada dvanáctá a poslední: Lidé, kteří se domnívají, že V.K. je ďábel, který na sebe vzal podobu lidské bytosti, tuto svoji víru nikdy nesmí přiznat veřejně. Jsou přece moderními lidmi, žádnými tmáři.

 Hlavní důvod, proč mají na V.K. tak negativní názor, je naprosto racionální a prostý: V.K. je na každého z nich dennodenně tak strašlivě arogantní!

 

Ve světle těchto zásad se mohou skalní (ale i lesní) odpůrci V.K. právem tázat: může nám být něčím užitečný? 

Odpověď je, kupodivu, kladná: ANO. Je vaším spolehlivým kompasem.

 Nemusíte sami zkoumat, jaký je stav tohoto složitého, tak znepokojivého světa. Nemusíte se strastiplně prodírat nepřehlednými křovinami zpráv, tápat v džunglích komentářů, nebo dokonce, považte, ta hrůza!, tvořit si z té houště protichůdných názorů nějaký jiný, vlastní.

 

Václav Klaus, tedy echt ďábel, chcete-li, se vždy a ve všem katastrofálně mýlí. Naprosto a úplně.

 Proto v klidu vyčkejte, jak na cokoliv jednoznačně zareaguje, pak jeho výrok negujte. Tato negace je zcela nepochybnou a zjevenou Pravdou, ou, ou,