Erdogan chce být nazávislý na vrtoších Američanů. Konflikt mezi USA a Tureckem vyvolaný nákupem ruského raketového komplexu S-400 Ankarou hrozí poškodit vztahy mezi nimi nadlouho
Autor: odjinud | Publikováno: 09.07.2019 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Kontrakt byl podepsán v září 2017. Washington nejdříve projevoval s dohodou nespokojenost: Američanům se zdálo, že postačuje, když Bílý dům zachmuří čelo a Erdogan přestane vyvádět. Nato začal Ankaru vydírat odmítnutím dodávek F-35: „Buď S-400, nebo F-35.“ Američané se Erdoganovi mstí a starají se o nezranitelnost svého křídlatého stroje. Vždyť s pomocí radaru S-400 mohou Turci objevit F-35 v různých vzdálenostech i pod různými úhly a „nezranitelný“ americký letoun rychle rozpoznat.

Neústupný Erdogan

24. června 2019

Konflikt mezi USA a Tureckem vyvolaný nákupem ruského raketového komplexu S-400 Ankarou hrozí poškodit vztahy mezi nimi nadlouho.

Kontrakt byl podepsán v září 2017. Washington nejdříve projevoval s dohodou nespokojenost: Američanům se zdálo, že postačuje, když Bílý dům zachmuří čelo a Erdogan přestane vyvádět. Nato začal Ankaru vydírat odmítnutím dodávek F-35: „Buď S-400, nebo F-35.“ Američané se Erdoganovi mstí a starají se o nezranitelnost svého křídlatého stroje. Vždyť s pomocí radaru S-400 mohou Turci objevit F-35 v různých vzdálenostech i pod různými úhly a „nezranitelný“ americký letoun rychle rozpoznat. Pro Erdogana je zrušení dodávek F-35 obzvláště nepříjemné, protože Turecko pro něj vyrábí některé položky. O to brzy přijde: Izrael nabízí zorganizovat analogickou výrobu u sebe.

Erdogan se nepodrobil vydírání částečně z osobních důvodů. Nemá rád turecké letectvo, které bylo nejaktivnější při snaze o vojenský puč v roce 2016. Navíc v roce 2016 oznámilo projekt výroby vlastního letadla TF-X. Nemělo však potřebnou inženýrskou školu, ani výrobní zařízení, proto se věc dává do pohybu pomalu. Dosud je vyrobena jen maketa stíhačky. Při této výrobě spolupracuje Turecko s americkými, švédskými, italskými a britskými firmami. Vývojem motoru se zabývala americká General Electrics. Kvůli americkým sankcím se do budoucna může stát, že bude potřeba nakoupit ruské letecké motory nebo ruská vojenská letadla.

Zatvrzelý postoj Erdogana ohledně S-400 je diktován strategickou linií na nezávislost turecké armády od vrtochů Američanů. Kdysi chtělo Turecko u USA koupit Patrioty a účastnit se na jejich výrobě. Jenže Pentagon se ve věci předávání moderních technologií chová žárlivě i ke svým spojencům a tak k dohodě nedošlo. Navíc na Erdogana učinila nedobrý dojem reakce Američanů na spiknutí v roce 2016 – předpokládal, že Američané spiklencům pomáhali. Turecko žádalo po Američanech vydání bývalého Erdoganova spolubojovníka Güllena obviněného z pokusu o převrat, ale bylo odmítnuto. Další napětí bylo kvůli Kurdům. Ankara je považuje za teroristy a Washington je vyzbrojil. Po zmenšení americké vojenské skupiny v Sýrii se připravovali turečtí vojáci vzít kurdské území pod svoji kontrolu, ale Washington pohrozil útokem na turecké síly v Sýrii.

Dnes se jedná o zavedení ekonomických sankcí proti Turecku podle zákona „O čelení nepřátelům Ameriky prostřednictvím sankcí“. Slabým místem Erdogana je ekonomika – v posledním čtvrtletí loňského roku se snížil HDP země o 3 % a v letošním prvním čtvrtletí o 2,6 %. Prezident se loni snažil zasáhnout do činnosti centrální banky, aby zabránil zvýšení diskontní sazby, ale došlo ke ztrátě části devizových rezerv a k poklesu turecké liry o 40 % vzhledem k americkému dolaru. Tím se prohloubil problém splácení zahraničního dluhu, přišla vysoká inflace a snížení životní úrovně vyvolávající nespokojenost obyvatel. Na jaře byly místní volby a Erdoganova Strana pro spravedlnost a rozvoj zvítězila jen v provinciích, v Istanbulu a v Ankaře prohrála. Americké sankce hospodářskou situaci ještě zhorší. Ovšem z politického hlediska může dokonce Erdogan ze sporu s Washingtonem mít užitek. Téma amerického nátlaku kvůli S-400 nemizí z tureckých novin a změnilo se na otázku národní cti. Možná, že Turci odpustí svému vůdci dočasné hospodářské těžkosti za jeho tvrdost v zahraniční politice.

Převzato z Expert.ru