Oteplování nezpůsobuje člověk, ale zvýšené kosmické záření, tvrdí nová studie finských a japonských vědců. I další vědci odhalují, že teorie o CO2 je podvod. Hladinu tohoto plynu ovlivňuje teplota, nikoli naopak
Autor: Milan Vidlák | Publikováno: 23.07.2019 | Rubrika: Ostatní
Ilustrace
Kdo si myslí, že celé bláznění kolem skleníkových plynů – zejména označování činnosti lidstva, které produkuje příliš CO2, jako hlavní příčiny globálního oteplování – je nesmysl, může slavit. Potvrzuje to totiž nová studie finských vědců, která byla publikovaná 29. června. Podle studie nemá činnost člověka na změnu klimatu prakticky žádný vliv, a na zvýšení množství tohoto plynu v atmosféře se lidé podílí méně než 10 %.

Kdo si myslí, že celé bláznění kolem skleníkových plynů – zejména označování činnosti lidstva, které produkuje příliš CO2, jako hlavní příčiny globálního oteplování – je nesmysl, může slavit. Potvrzuje to totiž nová studie finských vědců, která byla publikovaná 29. června. Podle studie nemá činnost člověka na změnu klimatu prakticky žádný vliv, a na zvýšení množství tohoto plynu v atmosféře se lidé podílí méně než 10 %.

Závěry potvrdil i tým výzkumníků z univerzity v japonském Kobé výzkum rozšířili a došli též k jasnému závěru: „Nové důkazy nasvědčují tomu, že vysokoenergetické částice z vesmíru, známé jako kosmické záření, ovlivňují klima na Zemi tím, že způsobují zvýšení oblačnosti, což následně vytváří deštníkový efekt.“ Pokud se kosmické záření dopadající na Zemi zvyšuje, je i více oblačnosti. Pokud se naopak snižuje, je oblačnosti méně. Znamenalo by to jediné: oteplování nebo ochlazování planety si řídí příroda či dokonce univerzum.

„Za posledních sto let se teplota zvýšila kvůli oxidu uhličitému o 0,1 °C. Lidský podíl na tom byl 0,01 °C,“ uvádějí Finové.

Teorie o zvyšování teplot kvůli COse spíše jako vědecká stále jasněji ukazuje jako geniální byznysový trik, jak vydělat další a další miliardy dolarů a zavést pár nových daní.

Věšení bulíků na důvěřivé nosy odstartoval v roce 2007 bývalý viceprezident Spojených států  neúspěšný kandidát na prezidenta Al Gore, který vyrukoval s rádobydokumentárním filmem Nepříjemná pravda. Podle hystericky alarmistického filmu, který vyhrál dokonce Oscara (to se stává u špatných, ale politicky vhodných filmů často), měla být v roce 2010 celá Florida pod vodou. „Máme před sebou dlouhou cestu, ale každý z nás může přispět k tomu, aby se něco změnilo,“ blekotal na ceremoniálu Gore. Hned druhý den získala nezisková organizace z Goreova rodného Tennessee na základě federálního zákona o svobodném přístupu k informacím politikovy účty za elektřinu. Výsledek? Pan zelený Gore spotřebuje ve své dvacetipokojové rezidenci dvacetkrát víc, elektřiny než běžná americká domácnost a celkově dosahují jeho účty za energie cenu astronomických 30 000 dolarů. Ředitel organizace Tennessee Centre for Policy Research (TCPR) Drew Johnson pro britský deník Guardian prohlásil, že nemá nic proti někomu, kdo ve svém multimilionovém sídle spotřebuje energii za 30 000 dolarů ročně. „Mám problém jen s tím, když nám takový člověk říká, jakými žárovkami máme svítit a že si máme kupovat ledničky s nízkou spotřebou. To je pokrytectví a jsem rád, že jsem ho odhalil.“

Kdyby šlo o něco jiného než o to vytahat z lidí, firem a států další peníze, za které si pak pár vyvolených postaví dvacetipokojové paláce, museli by ekologisté spíš než proti nevinnému CO2bojovat proti příšernému plýtvání a skutečnosti, že korporace vyrábějí schválně nekvalitní výrobky, aby lidi museli šunty kupovat stále dokola.

Už v roce 2011 vyvrátil dezinformace a machinace médií, korporací, politiků a době poplatných vědců, kteří by v případě opravdového vědeckého zkoumání nedostali granty, australský profesor Murry Salby. Ten ve své přednášce na Sydney Institute, která vzbudila velký ohlas, vysvětlili, že COreaguje na teploty, nikoli teploty na množství CO2. Na konci roku 2012 pak vyšla i přelomová studie Oleho Humluma, která tvrdí totéž: „Vrty v ledovcích ukazují, že variace atmosferického CO2 bývaly zpožděny za změnami teplot o celá staletí. Avšak předpokládalo se, že moderní teploty budou naopak se zpožděním reagovat na změny atmosferického CO2, protože růst teplot cca od roku 1975 se pokládá za důsledek moderního nárůstu CO2.“

Podle měření je to ale přesně obráceně. Změny globálních hladin atmosférického oxidu uhličitého jsou totiž zpožděny o 11 až 12 měsíců za změnami globální teploty povrchu moří a hladina CO2se mění proto, že se mění teplota oceánů, nikoli naopak. Nemluvě o tom, že změny atmosferické hladiny COneodpovídají změnám v lidských emisích CO2. Na byznys, politiku a média je ale jakýkoli rozum krátký.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Milan Vidlák, časopis Šifra