Sametová revoluce byla hned dvakrát ukradena, nejprve havlisty studentům a ji pak havlisté ukradli i občanům. Převrat naplánovala StB a byl zřejmě od počátků řízen ve spolupráci se Sověty
Autor: Tomio Okamura | Publikováno: 17.11.2019 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Tato revoluce byla hned dvakrát ukradena, nejprve havlisty studentům a ji pak havlisté ukradli i občanům. Převrat naplánovala StB a byl zřejmě od počátků řízen ve spolupráci se Sověty. Lidé bojovali na ulicích za skutečnou revoluci a žádali změny, které se nikdy neuskutečnily, a naopak se jim dostalo přesně toho, co nikdy nechtěli.

Sametová revoluce byla hned dvakrát lidem ukradena.

Vážení přátelé, drazí hosté, děkuji organizátorům křestu knihy Milana Syručka s názvem ,,Jak se listopad stal jarem: Zpověď účastníka událostí, které změnily režimy'' za čest se zúčastnit a říct pár slov. Vítám každý kamínek do mozaiky, která osvětlí naše dějiny. Dějiny se falšovaly odjakživa ve jménu vládnoucí propagandy a nejinak tomu je u 17. listopadu. Tato revoluce byla hned dvakrát ukradena, nejprve havlisty studentům a ji pak havlisté ukradli i občanům. Převrat naplánovala StB a byl zřejmě od počátků řízen ve spolupráci se Sověty. Lidé bojovali na ulicích za skutečnou revoluci a žádali změny, které se nikdy neuskutečnily, a naopak se jim dostalo přesně toho, co nikdy nechtěli. Nikdo nechtěl nějaký zlodějský kapitalismus, nikdo nechtěl vládu korupčních stranických šéfů řízených lobbisty, nikdo nechtěl bezdomovce, exekuce, lichvu a rozkradení drtivé většiny majetku státu.

My jsme před lety udělali na toto téma výstavu, v níž jsme občanům připomněli, co tehdy před 30 lety čekali občané od „Sametové revoluce”.
Co chtěli a žádali? Přímou demokracii a sociálně spravedlivý stát. Dovolím si citovat pozoruhodné prohlášení bratislavských dělníků z 27. listopadu 1989: „Nechceme socializmus odstrániť, ale chceme odstrániť všetko, čo socializmu bráni.“

Hlavním krédem revoluce byla lidskost. Základním požadavkem občanů v celé zemi bylo, aby se Československo navrátilo k slušným mezilidským vztahům. Občané také žádali, aby je politici skutečně zastupovali.
Revoluce se tehdy pyšnila tím, že je nenásilná, že je založena na pluralismu, na dialogu a na přímé demokracii.

Občané chtěli, aby moc institucí byla pravidelně kontrolovaná lidovým hlasováním. Na všech úrovních se měly konat volby, a to nejen v politice, ale i ve školství (v univerzitním školství se to do značné míry v ČR uskutečnilo) a v podnikatelské sféře i ředitelé podniků měli být voleni jejich zaměstnanci. Pokud politik zradil, nebo zklamal své voliče, měl být odvolatelný.

Zajímavé je, že požadavkem revoluce byl socialismus. 45 % občanů v průzkumu veřejného mínění požadovalo socialismus a 47 % občanů chtělo něco mezi socialismem a kapitalismem. Pouhá 3 % občanů chtěla kapitalismus.

Ale morální, romantický patos obyčejných aktivistů revoluce nevyhovoval elitám, které se vyskytly u moci. Hlas obyčejných lidí mimo velká města byl nakonec umlčen. Revoluci posléze ukradly malé zájmové skupiny a přizpůsobily si ji vlastním zájmům.

Klaus a Mečiar proti vůli národa rozdělili republiku, proti vůli občanů zavedli volební systém, s nímž většina národa nesouhlasila, a z České republiky a Slovenska si udělali vlastní pašalíky s omezenou mírou demokracie, kdy se volby konaly pouze jednou za čtyři roky. Teprve až po Klausově a Mečiarově pádu koncem devadesátých let byla demokracie v České republice a na Slovensku trochu více rozšířena, ale k tak velké míře přímé demokracie, jakou chtěla zavést československá demokratická revoluce v listopadu 1989, se český politický systém nikdy nevrátil.

Mnoho lidí má pocit, že ”revoluce" z roku 1989 byla fraška. Divadlo, které započala svými intrikami StB, se stalo skutečnu revolucí. Nebyla to fraška, revoluce byla lidem ukradena.

Vážení přátelé, přeji knize i autorovi hodně úspěchů a nám přeji více takových autorů, kteří se nebojí objevovat pravdu i tam kde jsou velká tabu.