Zkoumali půl milionu lidí, ale nic nenašli. Vědci konečně uzavřeli otázku o homosexualitě
Autor: odjinud | Publikováno: 23.11.2019 | Rubrika: Studie
Ilustrace
Měla to být studie, která konečně uzavře jednu z nejčastějších otázek o homosexualitě. A tak se i stalo. Mezinárodní tým vědců podrobil výzkumu půl milionu lidí a dialog o tom, zda je homosexualita zakořeněna v genetickém kódu člověka, navěky ukončil. Podotýkají, že na sexualitu člověka ovlivňuje obrovské množství faktorů, mezi nimiž zřejmě nejvýznamnější vystupují prostředí, výchova, ale například i hormonální prostředí v děloze během prenatálního vývoje.

Měla to být studie, která konečně uzavře jednu z nejčastějších otázek o homosexualitě. A tak se i stalo. Mezinárodní tým vědců podrobil výzkumu půl milionu lidí a dialog o tom, zda je homosexualita zakořeněna v genetickém kódu člověka, navěky ukončil.

Opačná sexuální orientace totiž s naší DNA nemá nic společného. Homosexuální gen jednoduše neexistuje. 

Když se na homosexualitu odborná veřejnost přestala dívat z pohledu psychologie, slovo dostali genetici. Dlouhé období se uvažovalo o tom, zda nemůže v lidské DNA existovat gen, který je příčinou opačné sexuální orientace.

A sice vědci předpokládali, že toto nebude to správné vysvětlení, pustili se do rozsáhlého výzkumu. Jeho výsledky publikovali jen dnes v prestižním časopise Science.

Žádný společný gen zapřičiňující homosexualitu neexistuje.

Takový je hlavní závěr studie, v níž bylo zapojeno půl milionu respondentů, jejichž výzkumníci rozdělili na dvě skupiny.

Ti, kteří mají nebo měli sexuální vztah s lidmi stejného pohlaví a na heterosexuály. A pátrali.

Ve vzorcích DNA hledali gen, který by se vyskytoval u homosexuálů, ale i heterosexuálů. Marně. Homosexuální gen jednoduše neexistuje.

Přestože žádný společný gen u homosexuálů vědci nenašli, nelze tvrdit, že genetika nehraje v sexualitě člověka svou roli. Vědci totiž při výzkumu odhalili 5 krátkých úseků DNA, které nazývají genetické markery a ty mají souvislost se sexuální náklonností k osobám stejného pohlaví.

Dva z těchto markerů mají jen muži, jeden pouze ženy a další dva jsou společné. Vědci věří, že se minimálně jeden z mužských markerů spolupodílí na hormonální regulaci a to proto, že souvisí se ztrátou vlasů.

Jeden z markerů zřejmě souvisí i s čichem, který je při sexualitě také velmi významný. Výzkumníci však podotýkají i to, že sice tyto markery souvisejí se sexuální orientací, u homosexuálů vysvětlují méně než 1% projevů chování.

Vědci pro vysvětlení svého výzkumu a lepší informovanosti zřídili i vlastní web , kde popisují, proč vlastně výzkum dělali, na co přišli, ale i to kdo výzkum financoval.

A sice roli genetiky v sexuálních projevech a chování člověka nevylučují, s pomocí svého výzkumu zcela smazaly mýtus o jakémsi homosexuálním genu.

Podotýkají, že na sexualitu člověka ovlivňuje obrovské množství faktorů, mezi nimiž zřejmě nejvýznamnější vystupují prostředí, výchova, ale například i hormonální prostředí v děloze během prenatálního vývoje.

https://ac24.cz/