Projev prezidenta republiky u příležitosti Dne památky obětí holocaustu
Autor: Václav Klaus | Publikováno: 25.01.2008 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Generace, které válku a holocaust zažily, pomalu odcházejí. Moderní doba a její problémy tuto historickou zkušenost novým generacím vzdalují. Co bylo nesporné pro pamětníky, se dnes často relativizuje. Máme zkušenost s pokusy minulost přepisovat, zaměňovat viníky a oběti, symetrizovat jejich utrpení a takto vytvořený falešný obraz minulosti politicky zneužívat. Proto má právě dnes, možná více než před pár desetiletími, takový význam památku obětí holocaustu připomínat.

Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi, abych i já pozdravil toto Vaše slavnostní shromáždění, které se koná na půdě Senátu Parlamentu České republiky u příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinů proti lidskosti.

Za dva dny, to je 27. ledna, uplyne 63 let od osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim–Březinka, od osvobození místa, které – pro nás a stejně tak pro celý svět – ztělesňuje a symbolizuje ono strašné slovo holocaust. Byl jsem tam před padesáti lety jako mladý student a byl jsem tam znovu před třemi lety u příležitosti 60. výročí osvobození tohoto koncentračního tábora. V obou případech to byl zcela mimořádný a člověka nesmírně deprimující zážitek.

O holocaustu se dnes hovoří často. Toto, v češtině poněkud nesrozumitelné mezinárodní slovo, kterým jsme si v poslední době i my zvykli označovat tento snad nejstrašnější a nejhanebnější zločin lidských dějin, k nám proniklo poměrně nedávno. Používáme ho, stalo se součástí našeho slovníku, ale já mám obavu, zda nám toto jedno cizí slovo spíše nekomplikuje možnost dostatečně si uvědomit a procítit celou hrůznost toho, co se tehdy stalo, celou hrůznost vyhlazování evropských Židů německým nacistickým režimem. Moc bych si přál, abychom míru utrpení a tragiku osudu našich tehdejších židovských spoluobčanů dobře chápali.

Je naším úkolem a povinností, abychom v našich myslích i skutcích postavili hráz působení času, který – zdánlivě milosrdně – překrývá bolestné zážitky a zkušenosti nánosem dalších a dalších všedních dní. Genocida evropských Židů nesmí být zapomenuta. Musí zůstat věčným mementem. Mementem, které nám bude připomínat zlo, které jsou schopni lidé vůči sobě navzájem páchat. Mementem, které bude posilovat naše přesvědčení o zásadním významu lidské svobody, neboť ta je jedinou zárukou, že se podobné tragické události už nikdy nebudou opakovat.

Generace, které válku a holocaust zažily, pomalu odcházejí. Moderní doba a její problémy tuto historickou zkušenost novým generacím vzdalují. Co bylo nesporné pro pamětníky, se dnes často relativizuje. Máme zkušenost s pokusy minulost přepisovat, zaměňovat viníky a oběti, symetrizovat jejich utrpení a takto vytvořený falešný obraz minulosti politicky zneužívat. Proto má právě dnes, možná více než před pár desetiletími, takový význam památku obětí holocaustu připomínat.

Jsem velmi rád, že tento úkol necítí pouze židovské obce či organizace sdružující oběti holocaustu. Považuji za zásadní, že v roce 2003 byl 27. leden uznán naším Parlamentem jako významný den České republiky a že se to pro nás všechny stalo příležitostí připomínat a v paměti naší společnosti udržovat poučení z tragédie nacistického, tzv. konečného řešení židovské otázky v Evropě. Neděláme to pouze pro historickou pietu, děláme to pro naši budoucnost. Děláme to pro to, aby se podobně obludné zločiny proti lidskosti již nikdy nemohly opakovat.

Velmi oceňuji, že se toto slavnostní shromáždění dnes koná, a to právě zde v Senátu a pod záštitou jeho předsedy. Děkuji Vám za pozornost.

Václav Klaus, Senát Parlamentu České republiky, Praha, 25.1.2008

www.klaus.cz