Habemus praesidentem
Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 12.02.2008 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Druhá nejlepší alternativa by byla „vatikánská“ a chtěla by stanovit ústavou, že politici nesmějí opustit volební místnost, dokud nezvolí (prezidenta, předsedu parlamentu, vrchního soudce, ředitele státní lampárny, velitele velbloudářského pluku rychlého nasazení atd.). Z místnosti by směli odejít jen do přilehlého záchodu a k okénku kuchyně, odkud jim je podáván suchý chléb a voda. Žádné kouření, žádné telefonování, žádné zákulisní čachry. Televizní kamery by sledovaly jen hradní komín, až z něho vzejde ten správný kouř. Davy na hradním nádvoří by zajásaly „haleluja“ a v některém hradním okně by se jim ukázal předseda parlamentu se slovy „Annuntio vobis gaudium magnum: habemus praesidentem“.

Na světě snad už není žádná trapnější politika než česká a možná nastal čas odevzdat český trůn do věčného dědictví nejvyššímu českému šlechtici.

Byl by to buď Schwarzenberg, nebo Lobkowicz (v hodnostech mezi knížaty se nevyznám).

A už nikdy nikoho nevolit, ať si svoje ministry a parlament jmenuje král sám podle nějakých všeobecně měřitelných zásluh v jejich profesích, od rektorů přes bankéře po špičkové hokejisty.

Politici jako profese by přestali existovat a dobře jim tak. Národ by si ušetřil hodně času, peněz a stresu a mohl by se věnovat užitečné práci a bohatnutí.

To by byla ta alternativa nejjednodušší, říkejme jí „roajalistická“. S tou však politici budou těžko souhlasit, bylo by to jako kapři hlasující, aby Štědrý večer byl každý den.

Druhá nejlepší alternativa by byla „vatikánská“ a chtěla by stanovit ústavou, že politici nesmějí opustit volební místnost, dokud nezvolí (prezidenta, předsedu parlamentu, vrchního soudce, ředitele státní lampárny, velitele velbloudářského pluku rychlého nasazení atd.).

Z místnosti by směli odejít jen do přilehlého záchodu a k okénku kuchyně, odkud jim je podáván suchý chléb a voda. Žádné kouření, žádné telefonování, žádné zákulisní čachry. Televizní kamery by sledovaly jen hradní komín, až z něho vzejde ten správný kouř.

Davy na hradním nádvoří by zajásaly „haleluja“ a v některém hradním okně by se jim ukázal předseda parlamentu se slovy „Annuntio vobis gaudium magnum: habemus praesidentem“.

Za ním by se pak objevil a zamával nový prezident a davy by se rozešly domů na knedlíky.

Třetí možná alternativa je ta lidová, v níž by prezidenta (předsedu parlamentu, vrchního soudce, ředitele státní lampárny, velitele velbloudářského pluku rychlého nasazení atd.) volil všechen lid.

Všechen lid by se tak vyřádil v radostné iluzi, že on sám ovlivňuje dění a budoucnost své země, a dal by po zbytek volebního období pokoj. A kdyby nedal, mohlo by se mu připomenout, že to všechno zavinil sám.

Tato alternativa je však podezřelá, protože ji chtějí komunisté. A komunisté, jak známo, vždy prosazovali jen to, čeho by mohli jednoho dne sami pěkně zneužít proti ostatnímu lidu.

Čtvrtou možností je kombinace všech tří zmíněných. Král by jmenoval politiky, ti by pak nejprve hlasovali o tom, jakou formou hlasovat, pak na jaké téma hlasovat, jak dlouho má takové hlasování trvat, jak dlouho mají trvat přestávky mezi hlasováním, co se smí a co nesmí o takových přestávkách dělat.

Pak by zakouřili z komína, objevili se v lodžii a oznámili „habemus thema“, čímž by lidu sdělili, že se dohodli na tématu, o kterém může lid hlasovat, a zbytek už ponechat lidu.

Kterákoli z těchto alternativ by byla lepší, než je ta současná.

 

MF Dnes