Trapná a nedůstojná
Autor: Zbyněk Klíč | Publikováno: 15.02.2008 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Podpora Jana Švejnara je dalším dílem socialistické tragédie. V pozadí podpory se skrývá nenávist a zášť vůči současné hlavě státu a urputná snaha něco zbořit. Když k tomu přičteme kličkování komunistů, neštěstí je na světě. Socialisté budou stůj co stůj trvat na vlastním kandidátovi, jen je-li schopen porazit Václava Klause, nehledě na jeho program, zásady a smýšlení. Dienstbier, Pačes, byť levicoví kandidáti, se podpory od nejsilnější levicové strany nedočkají, neb ta volí pravičáka Švejnara.

Stále zřejmější je, že nátlak, výhružky a zastrašování se v pátek a sobotu děly ze strany sociální demokracie. Stejně tak je jasné, že veškeré divadlo bylo důsledkem veřejné volby. K čemu vůbec máme sociální demokracii?

Vyvrcholení stylu ČSSD

Destrukce a urážky při prezidentské volbě jsou však bohužel vyvrcholením sociálně demokratické strategie v průběhu vlády Mirka Topolánka. Za celou dobu jejího působení nepřišla ČSSD s konstruktivním návrhem na spolupráci. Její návrhy ve sněmovně jsou jen negací vládních rozhodnutí či participací na jejích předlohách. Samostatných návrhů je poskrovnu a stínová vláda se minula účinkem - namísto předkládání alternativ se upnula na kritiku a "moudré" rady, jak by to mělo být lépe. Neexistuje alternativní program k vládním návrhům a k tomu socialisté přikládají odpuzující styl politiky, zaměřený pouze na sledování vlastního zájmu.

Podpora Jana Švejnara je dalším dílem socialistické tragédie. V pozadí podpory se skrývá nenávist a zášť vůči současné hlavě státu a urputná snaha něco zbořit. Když k tomu přičteme kličkování komunistů, neštěstí je na světě. Socialisté budou stůj co stůj trvat na vlastním kandidátovi, jen je-li schopen porazit Václava Klause, nehledě na jeho program, zásady a smýšlení. Dienstbier, Pačes, byť levicoví kandidáti, se podpory od nejsilnější levicové strany nedočkají, neb ta volí pravičáka Švejnara.

Dogmatismus socialistů bohužel přináší zdánlivý efekt umírněné KSČM, která tyto levicové kandidáty předkládá. V očích levicových voličů pak musí zákonitě získat. I to je důkazem toho, že socialistům nejde o programovou čistotu, ale personální selekci podle míry sympatie. Nikoliv vlastní posílení, ale oslabení druhého.Nulový program a kritika druhého. Socialisté nejsou alternativa, jsou skupinou nespokojených a svoji permanentí negaci vyjevují i v prezidentské volbě.

Pohled do vnitřností, ale.

Komentátor jednoho ze zpravodajských týdeníků dnes uvedl, že prezidentská volba byla vlastně užitečná. Ukázala nám vnitřnosti české politiky a způsob jednání jejích nositelů. S tím lze naprosto souhlasit - pro ty, kdo chtěli, to byla lekce z politiky par excellence. Mnohem horší dědictví však představuje precedent veřejné volby, který víkendové shromáždění umožnilo.

Je starou známou zásadou, že o osobách se volí tajně, o procedurách a návrzích veřejně. Na zákon lze vytvořit tlak a tím jej vylepšit. Bohužel u osoby tomu tak není. Ta je bytostí omylnou a pod tlakem se nerozhoduje racionálně. To ukázaly i kolapsy tří zákonodárců, shodou okolností voličů Václava Klause.

Jako nemístné představení musí veřejná volba působit na politické vězně, jimž byly ukradeny i ty poslední zbytky soukromí, stejně jako na čtenáře Orwellova románu 1984, který obludnost veřejného dohledu dotáhl do absurdního konce.

Veřejná volba je naprosto nesmyslným způsobem volby o osobách a vrací nás kamsi čtyřicet let zpátky, kdy se soudruzi nestyděli za vlastní názor a šetřilo se za volební plenty. Úzkost vyvolává fakt, že na to tolik zákonodárců zapomíná a za účelem prosazení vlastního kandidáta tento tak negativně zatížený způsob volby bezelstně využívají. Snad tomu při druhé volbě bude jinak.

zpravy.ods.cz