Václav Klaus o konzervatismu, liberalismu, rodině, církvích a křesťanství
Autor: Redakce | Publikováno: 01.03.2008 | Rubrika: Citáty
Ilustrace
Ve snaze zachovat skutečné a osvědčené hodnoty vzniklé a vykrystalizované ve spontánním tisíciletém vývoji lidstva a ve staletém vývoji našeho národa, v obraně opravdových tradic a hodnot proti těm, kdo by je chtěl bořit a nahradit vlastními vykonstruovanými chimérami a utopiemi, jsem konzervativcem. A cítím se v tom být spojencem, nikoliv oponentem křesťanských proudů...

Liberalismus není ideologií ničím a nikým neohraničené svobody a nikdy jí ani nebyl. Velcí liberálové minulosti i skuteční liberálové dneška vždy zdůrazňovali, že opravdová svoboda je možná jen ve spojení s právním státem, s vládou zákona (rule of law). Že je možná jedině tehdy, existuje-li soukromé vlastnictví, svoboda smlouvy a volný vstup na trh a vykonává-li stát svůj základní úkol tím, že tyto instituce chrání. Nechápu, proč dávají někteří lidé neustále trh do protikladu vůči duchovním a etickým hodnotám...Liberalismus není opozicí proti autoritě Boha-Stvořitele, liberalismus říká jenom to, že člověk musí, chce-li, víru a náboženství přijmout sám, ze své vlastní vůle...

Církve a náboženství mají v životě člověka a ve společnosti významnou úlohu, zprostředkovávají nezanedbatelné morální a duchovní hodnoty a přispívají-spolu s dalšími jednotlivci a institucemi- k povznesení člověka nad zbožnění materiálních statků a nad omezenost hmotného požitkářství...Je pravda, že náboženství zprostředkuje člověku jisté morální hodnoty a jisté kánony chování, ale není pravda, že by byly morálka a duchovní hodnoty odvozeny výlučně a přímo z náboženství...

Rodina je prvotní a přirozenou institucí, která dává člověku cit a lásku a která formuje jeho vztahy k jiným lidem. Ona ho učí morálnímu cítění a základním lidským hodnotám. Ona potlačuje jeho vrozené sobectví a vštěpuje mu smysl pro povinnost a odpovědnost k bližnímu. Tím se člověk nestává méně svobodným, neboť jak kdysi napsal Lord Acton: "Čím vyšší je pocit povinnosti a zodpovědnosti, tím je člověk svobodnější."...

Konzervatismus může, ale nemusí mít náboženské pozadí, může ale nemusí mít charakter křesťanského hnutí. Je pravda, že většina křesťanských názorových hnutí má jistý konzervativní charakter, zejména v tom smyslu, že chtějí uchovat tradiční hodnoty a instituce a že je chtějí bránit proti radikálním proudům, postrádajícím úctu k tradici a respekt k hodnotám minulosti. To ovšem neznamená, že je to (klasický) liberalismus, kdo dnes tyto tradice a hodnoty zpochybňuje. Je to socialismus a nadutost jeho "sociálních architektů" (stylizujících se ostatně vždy a s oblibou do role elity), kteří chtějí předělat svět podle svých představ bez ohledu na představy a touhy jiných, ale jsou to i elitáři nejrůznějších odstínů a barev. Ve snaze zachovat skutečné a osvědčené hodnoty vzniklé a vykrystalizované ve spontánním tisíciletém vývoji lidstva a ve staletém vývoji našeho národa, v obraně opravdových tradic a hodnot proti těm, kdo by je chtěl bořit a nahradit vlastními vykonstruovanými chimérami a utopiemi, jsem konzervativcem. A cítím se v tom být spojencem, nikoliv oponentem křesťanských proudů...

Nedejme se však mýlit. I mezi křesťanskými stranami, hnutími a osobnostmi jsou takové, které inklinují k socialistickému vidění světa, které se ztotožňují s falešnými koncepcemi státu blahobytu a představou dominance kolektivistického paternalismu nad svobodou každého jednotlivce.

 

31. 10. 1993