Odmítnout evropskou ústavu? Nelze!
Autor: Martin Daneš | Publikováno: 24.05.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Podobně nesmiřitelně se v souvislosti s „ústavou“ vyjadřují i mnozí západní politici. „Takový vývoj nesmíme dopustit,“ odvětil rezolutně belgický expremiér, nyní europoslanec Jean-Luc Dehaene, na otázku českého novináře, co by se stalo, kdyby Češi euroústavu odmítli.

Evropský parlament v půli ledna schválil tzv. evropskou ústavu. Většinově proti se vyslovili jen poslanci ze tří zemí: Velké Británie, Polska a – nejvyšším poměrem hlasů – Česka. „Je to ostuda,“ komentovala to „jednička“ z obou europoslanců za ČSSD Libor Rouček.

Štrasburské hlasování bylo víceméně formální záležitostí. Důležitější bude ratifikace „ústavy“, která je ve skutečnosti poněkud nadstandardní mezinárodní smlouvou, ve 23 členských zemích (Litva a Maďarskem ji už schválily). Někde budou o dokumentu rozhodovat národní parlamenty, jinde se chystá referendum. Na celoevropskou kampaň ve prospěch „ano“ vyčlenila unie přes osm milionů eur a další prostředky ze svých rozpočtů přilijí vlády zemí, v nichž se uskuteční lidové hlasování. Španělsko vydalo speciální poštovní známku s motivem euroústavy; poněkud zvláštní u smlouvy, již dosud neschválila ani desetina signatářů, ale berme to jako formu agitace.

Cesta k evropskému státu

Problémy s ratifikací „ústavy“ se očekávají zejména v zemích, jejichž europoslanci se na podpoře textu většinově neshodli, ale například i v Dánsku, které před třinácti lety referendem napoprvé odmítlo smlouvu maastrichtskou (než bylo v opakovaném hlasování o dva roky později donuceno změnit názor).

Na konání referenda v Česku se sice většina parlamentních stran formálně shodne, ne však na jeho termínu. ODS, která je proti evropské ústavě, prosazuje referendum ještě letos, zato vládní strany si je přejí spojit s parlamentními volbami v červnu příštího roku; zástupci ČSSD tuší, že případná prohra v referendu by mohla být posledním hřebíčkem do koaliční rakve a nechtějí před volbami zbytečně riskovat. Exprezident Havel si uspořádání referenda nepřeje vůbec. Podle něho jde o dlouhý a nesmírně složitý „technicistní“ dokument, jemuž „nerozumějí ani někteří politici“. Je tak prý otázkou, k čemu by se vlastně měli občané vyjadřovat.

I ze sebedelší a sebesložitější smlouvy však bystřejší duch dokáže vypreparovat základní změny oproti dosavadnímu stavu. Jádrem „ústavy“ jsou přesun dalších kompetencí z národních úrovní na evropskou a posílení mezinárodněprávní subjektivity unie, proto by otázka v referendu shrnující smysl textu mohla znít nějak takhle: Přejete si další posílení Evropské unie na úkor členských států? Oficiální evropskou linii představuje názor, že je něco takového – v zájmu posílení akceschopností unie – nezbytně nutné.

Třebaže stoupenci opačného názoru čelí koordinované snaze politických elit o umlčení či marginalizaci, početně stále sílí. Podle jejich legitimního stanoviska došla shora řízená integrace až příliš daleko a pravomoci evropským institucím by se měly nyní spíše ubrat. Proč má třeba nám Čechům kdosi zvenčí diktovat pravidla zemědělské politiky (máme snad horší prasata než v Bruselu?) nebo ekologické a hygienické normy (jsme snad větší prasata než v Bruselu?).

Brusel sobě

Česká vládní koalice se na vlně „europeismu“ pohodlně veze. Schovává za něj absenci programu (hlavním deklarovaným cílem jejího vzniku v roce 2002 byl vstup do EU, jenž byl přitom už prakticky jistý) a unií ráda omlouvá i každé zvýšení daní či růst byrokracie („Nedá se nic dělat, chtějí to z Bruselu,“ argumentovali nesčetněkrát ministři Špidlovy vlády, krčíce bezradně rameny). Především jí však slouží jako vítaný bič na opozici. Podle předsedy Poslanecké sněmovny Zaorálka, jemuž přizvukují další koaliční činitelé, se nejsilnější opoziční strana svým odmítnutím euroústavy vyčleňuje z „hlavního evropského proudu“ a v případě jejího nepřijetí hrozí Česku nedozírné následky.

Podobně nesmiřitelně se v souvislosti s „ústavou“ vyjadřují i mnozí západní politici. „Takový vývoj nesmíme dopustit,“ odvětil rezolutně belgický expremiér, nyní europoslanec Jean-Luc Dehaene, na otázku českého novináře, co by se stalo, kdyby Češi euroústavu odmítli.

Kde je demokracie, kam se vytratila pluralitní diskuse? V úmyslu nadále prohlubovat evropskou integraci si ve většině zemí notuje pravice s levicí. Jak to, že nikomu nevadí oklešťování kompetencí národních parlamentů? Hlavním důvodem je fakt, že probíhající proces posiluje politicko-byrokratické nadnárodní struktury nepodléhající prakticky žádné kontrole a placené z daní občanů členských zemí. Postup, kdy politik doma neuspěje v demokratické soutěži a on „recyklovaný“ v Bruselu dovršuje v závětří svou kariéru, se stává běžnou normou.

Euronadšenci svorně tvrdí, že hlavním cílem „ústavy“ bylo shrnout dosavadní legislativu unie a zjednodušit její chod. Cíl se však minul účinkem: přijetí dokumentu by naopak vedlo k dalšímu bytnění evropské byrokratické lobby. Nestačí tohle k odmítnutí celého textu?

Psáno pro časopis 51 pro