Jednotná Evropa? Nemožné!
Autor: Ondřej Šlechta | Publikováno: 30.05.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Jaké bylo moje překvapení, když jsem se v novinách dočetl, že se v Holandsku najednou zničehonic zvedla vlna odporu proti euroústavě. Jde spíše o to, jaký k tomu byl důvod. Dle toho deníku malichernost. V jisté hudební soutěži totiž vypadla holandská zpěvačka, což vyvolalo v řadách Holanďanů vlnu nevole a hněvu vůči Evropské ústavní smlouvě.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem se v novinách dočetl, že se v Holandsku najednou zničehonic zvedla vlna odporu proti euroústavě. Jde spíše o to, jaký k tomu byl důvod. Dle toho deníku malichernost. V jisté hudební soutěži totiž vypadla holandská zpěvačka, což vyvolalo v řadách Holanďanů vlnu nevole a hněvu vůči Evropské ústavní smlouvě. Nizozemci totiž dávají euroústavě za vinu údajné posílení vlivu východoevropských zemí (myšlena např. ČR) a posun „centra“ EU do těchto zemí. Poslední tři průzkumy ukázaly až 56 % občanů odhodlaných jít hlasovat proti euroústavě. Stejně tak jako Francie, stává se Nizozemsko z hlediska eurofilů rizikovou zemí.

Podívejme se však na obrovské paradoxy v názorech na euroústavu napříč evropskými národy. Češi jsou považováni za jeden z nejvíce euroskeptických národů. Vyjma komunistů, jejichž rétorika vůči ÚEU se spíše blíží té socialistické francouzské, je euroústava v ČR odmítána především díky její levicovosti. Naopak ve Francii převažuje socialistické NE, které považuje (pro mě z nepochopitelných důvodů) ÚEU zase za pravicovou až moc. Český prezident se bojí omezování suverenity a budování superstrátu, většina Francouzů si naopak myslí, že euroústava znamená konec směřování k federálnímu státu. Malé a střední národy Evropy vidí v euroústavě posilováni vlivu Německa a Francie na jejich úkor. A pro změnu zase Nizozemci vidí v euroústavě dokument, který na jejich gusto moc zvýhodňuje nové členy EU (mezi něž patří právě zmíněné malé a střední státy). Jako by toho nebylo málo, do všeho vstupují Britové se svým tradicionalismem, nesmírným důrazem na tradice a zvyky a s nechutí k jakýmkoli novotám proti zavedeným pořádkům.

Je v tom obrovský zmatek a celé to hovoří o dvou věcech, které dávají euroskeptikům za pravdu. Za prvé, euroústava je nesrozumitelným textem, jak jinak si vysvětlit tak diametrálně odlišné pohledy na tento dokument (viz Češi x Francouzi). Nedá se jednoznačně vyložit a proto si ji každý vyloží po svém. Za druhé, jak vidno, evropská různorodost názorů a vůbec všeho je obrovská. Sjednocení Evropy je utopie. Toto není Amerika, kdy vše vznikalo za jiných okolností a existovala svobodná vůle k vytvoření Spojených států (pochybuji, že někdo bojoval za nezávislost, aby později nesouhlasil s vytvořením USA). Evropské národy mají odlišnou sociální strukturu, odlišnou mentalitu, odlišné zájmy a odlišnou kulturu, jediné co je jim společné je geografie a příslušnost k euroasijskému plemeni.

Tím neříkám aby se Evropské národy od sebe nějak odcizovaly, naopak. Spolupráce v dnešní době je nutná. Rozhodně si ji však nepředstavuji jako shora řízené provádění příkazů zakotvených v nějakém nuceném nepřehledném dokumentu, ale spíše jako volnou nezávaznou spolupráci suverénních celků pouze na ekonomické bázi. Sjednocení Evropy tak, jak si to dnes představují eurofederalisté z Bruselu, je holá utopie, která sice lze uskutečnit na papíře, ale do budoucna přinese nedozírné následky.