„Non!“-Francie se konečně probudila a vrátila se ke svým tradicím
Autor: Vlastimil Podracký | Publikováno: 31.05.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Myslím si, že i jiné národy se probudí a uvědomí si, co vlastně pro ně chomout EU znamená a kde končí koketérie s nebezpečnými experimenty. Možná i Britové řeknou NO a Švédové NEIN.

Myslím si, že i jiné národy se probudí a uvědomí si, co vlastně pro ně chomout EU znamená a kde končí koketérie s nebezpečnými experimenty. Možná i Britové řeknou NO a Švédové NEIN.

Silný národní stát je pro Francii tradicí. Nemusíme zabíhat ani daleko do minulosti, stačí připomenout Napoleony (staršího a mladšího), silné prezidenty (De Gaule) apod. Francouzi nikdy nepochybovali o významu volného trhu, ale nikdy se neklaněli trhu jako modle a neváhali působení trhu omezit, když v tom viděli výhodu. Pro nás to vypadá socialisticky, ale pro Francouze byl stát vždy na prvním místě (a to už od Ludvíka Sličného). Nezapomeňme, že zcela volný neregulovaný trh je anglosaský výmysl (viz Adam Smith apod.).

Je až s podivem, že Francouzi se dostali v integrační politice EU tak daleko od svých tradic. Možná to bylo vědomí dostatečného rozhodovacího prostoru, který Francie v bývalé EU zastávala, možná podvědomě zažitý pocit imperiálního ovládání jiných národů. Snad to byly neúspěchy socialistů jako rozhazovačů národního bohatství propojených s různými korupčními aférami, které vedly jak francouzský národ, tak i socialisty, k liberálnímu obratu, který se odehrál spíše uvnitř socialistické strany než v mezistranickém prostoru. To zašlo až tak daleko, že souhlasili s volným trhem i vně hranic svého státu, když se to zdálo být výhodné. Od jisté doby, a zvláště od připojení nových členských zemí, už to výhodné není. Proč tedy nějakou integraci prohlubovat? Je správné, že v experimentu se má zajít až tak daleko, dokud se nezačnou projevovat záporné účinky; to není nic socialistického, svědčí to o pragmatickém přístupu zcela ve smyslu konzervativní opatrnosti. Dále se uvidí. Je možno vykonat jiný experiment a pečlivě zvažovat výsledky. Je velmi alarmující, že na tuto prostou pravdu musel přijít francouzský národ a nepřišla na to vláda zacyklovaná ve svých proevropských představách. Jen to dokládá jak bruselské prostředí vládnoucí kruhy států ovlivňuje a zbavuje reality.

Pokud bude nyní někdo trvat na stávajícím znění návrhu evropské ústavy, bude to jen neústupný dogmatický zarytec. Prosazování evropské ústavní smlouvy už dříve smrdělo diktátem a vyhrožováním, ale od této chvíle takové praktiky již vylučují sebemenší zdání nějakého demokratického přístupu.

Evropská unie je velmi křehkým a nebezpečným experimentem. Nic takového se ve světě ještě nekonalo a neexistuje pro to precedens. Kroky musí být velmi pomalé s možností návratu. Jen konstruktivisté podobní komunistickým mohou „naplánovat“ nějakou metodu sjednocování a potom ji neústupně prosazovat. Zatím stačilo ekonomické „kupování“, jenže to někdo musí platit. Francouzi to odmítli. Dál už zbývá jen násilí.

Již nyní jsou integrační kroky v dynamické nerovnováze. Vidíme jak jsou dotace nespravedlivé, jak jednotlivá nařízení svazují ekonomiku a jak je cítit tlak na neustálou regulaci téměř všeho, od přistěhovalecké politiky až po právní prostředí, přičemž se ukazují právě zásadní neznalosti a povýšenecké projevy bruselských politiků. Představme si, že nám bruselští byrokraté nadiktují, že máme postavit pomník Rómům v Letech, aniž by věděli o co vlastně jde. Představme si, že nám nadiktují jakou sociální politiku máme provádět, přičemž nám na to dotace nedají. Představme si, že nám nadiktují daně podle jejich představ, aniž by zvážili naše možnosti. Když se hospodářství zhroutí, nebudou za to nést zodpovědnost. Něco takového jsme již zažili, komunističtí bosové jen přikazovali, ale zodpovědnost nenesli; pokud byl neúspěch viditelný, zmanipulovali veřejný proces a někoho popravili. Bruselští politici by možná nemohli popravovat, ale jen odpravovat, tak jak se to snaží s naším prezidentem.

Pokud se experiment nemá zhroutit je nutno postupovat obezřetně. Z naší strany bychom přivítali jistě volný trh bez omezení a zajištění společné bezpečnosti. Ostatní kroky již budí rozpaky. Nedělejme zbytečně integrační kroky, které nejsou nutné, snižují rozhodovací pravomoci států a rozkládají obecné povědomí vzájemné potřebnosti a kulturní jednoty.