Pokračovat v ratifikaci ? Ne
Autor: Ondřej Šlechta | Publikováno: 10.06.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Na závažném faktu, že euroústavu potopily dva zakládající státy EU se již nic nezmění. Přesto, že euroústava již nemůže platit, slýcháme teď stále z úst jejích zastánců, že v ratifikačním procesu je nutno i nadále pokračovat. Já se ptám, proč?

Na závažném faktu, že euroústavu potopily dva zakládající státy EU se již nic nezmění. Přesto, že euroústava již nemůže platit, slýcháme teď stále z úst jejích zastánců, že v ratifikačním procesu je nutno i nadále pokračovat. Já se ptám, proč? Zejména pan Michal Mocek tvrdí v MF Dnes ve svém článku z 3.6., že debata o euroústavě teprve začíná, že odmítnutí euroústavy ve Francii a Holandsku je sice závažný otřes, avšak euroústava je podle něj natolik kompromisní a v rámci možností kvalitní dokument, bez kterého se prý Evropa neobejde. Alespoň si ale uvědomuje, že nyní Evropská unie stojí na prahu krize, na rozdíl od premiéra Paroubka, či již dnes (díkybohu) z cesty odstaveného Stanislava Grosse, pro které se vlastně „nic tak závažného neděje“.

Ale ono se děje, bez ohledu na to, že byla ÚEU odmítnuta ve Francii a v Nizozemsku z naprosto odlišných důvodů se ukazuje, že občané Evropy již mají dost „evropské“ demokracie. Demokracie politických elit a faktických vlád různých komisí a institucí bez voleného mandátu. Jelikož si mnozí evropští představitelé uvědomovali toto vzdalování se Evropy občanům, došlo k tzv. Laekenské deklaraci a vytvoření Konventu o budoucnosti Evropy, jehož úkol byl přiblížit EU opět občanům a v dlouhodobém horizontu případně přijmout nějaký ústavní text, ve kterém by se stručně, věcně a jasně shrnuly základní principy EU. Konvent, vedený bývalým francouzským prezidentem V. Giscard d´Estaingem však naprosto selhal. Místo „přiblížení Evropy občanům“ se tento Konvent, ve kterém dominovali federalisté mající za cíl vytvořit „Evropský stát“, naplno vrhl na vytváření euroústavy, která však v konečném výsledku místo zpřehlednění dosavadních smluv vytvořila dokument ještě více nepřehledný, chaotický, nedemokratický a naprosto zbytečný. Lidé za ní stojící, do tohoto dokumentu vrhli veškeré své politické ambice, lidský kapitál a snahy. Proto se cítí dnes rozčarováni a nedokáží pochopit, že jejich (nikoli dobré) úmysly nenašly naštěstí odezvu. Euroústava, jako výplod Konventu, který místo aby počínající krizi zlikvidoval v počátku, jí zvětšil do stále sílících rozměrů, je tedy dnes již právem mrtvá a minulostí. Jakékoli další snahy o její oživení a obcházení demokracie ve snaze referenda opakovat, povedou jen k stále většímu prohlubování stávající krize, která by mohla vést až k nedozírným následkům.

Debata o euroústavě nezačíná jejím pádem, stejně tak jako se kandidátní listiny netvoří až po volbách. To, že jste se milí pánové probudili k činnosti až po francouzském referendu, je váš problém. Debata již spíše stagnuje, ačkoli je na druhou stranu pravdou, že mezi veřejností vyvolalo teprve až francouzské a holandské NE skutečný zájem o tento dokument. Zastánci euroústavy často v diskuzi s jejími odpůrci poukazovali na údajnou snadnou vyložitelnost paragrafů ÚEU. Kam se tedy poděl ten jejich ryze striktní a objektivní přístup, když se po negativním francouzském a holandském plebiscitu stále snaží v ratifikačním procesu pokračovat? Nehovoří snad jasně článek IV-447, odstavec 2 Tato smlouva vstupuje v platnost dnem 1. listopadu 2006 za předpokladu, že budou uloženy všechny ratifikační listiny a nestane-li se tak, prvním dnem druhého měsíce následujícího po uložení ratifikační listiny tím signatářským státem, který tak učiní jako poslední“? Za předpokladu, že francouzské referendum, stejně tak jako holandské vyznělo v neprospěch euroústavy, nemohou být uloženy ratifikační listiny těchto dvou států a tudíž euroústava nemůže vstoupit v platnost.

Z tohoto důvodu již nemá smysl v ratifikaci pokračovat. I kdyby totiž byla nakonec schválena všemi zbylými státy (což je stejně nepravděpodobné), tento dokument prostě platit nebude. A jak jsem již poznamenal, jakékoli snahy tento fakt „obejít“ povedou k stále většímu odcizování se a skutečně možnému rozpadu EU. Jediným smysluplným řešením je snad jedině opět svolat Konvent, nyní již však na demokratičtější bázi, než byl ten Giscardův a vrátit veškeré pravomoci z úrovně Bruselu zpět na úroveň národních států. Euroústava je naprosto zbytečná, bylo snad Evropě hůře v době před ní? Maastrichtská smlouva, či smlouva z Nice také nejsou nikterak dobré, ale EU snad na jejich bázi nefungovala?