DOST bylo Džamily
Autor: Michal Semín | Publikováno: 12.08.2008 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
Evropou totiž obchází strašidlo politické korektnosti, vycházející z lůna neomarxismu a postmoderní ideologie lidských práv. A jako tomu bylo v případě klasického komunismu, také tato ideologie si hledá cesty, jak se do života společnosti prosadit i za cenu kriminalizace svých názorových oponentů. Jedním z prostředků k všeobecné vymahatelnosti nového politického kánonu postkomunistické levice je tzv. antidiskriminační zákon. Praktickým příkladem této ideologie je nedávno medializovaná snaha ministryně Džamily Stehlíkové (ostatně většina jejích snah má stejná ideová východiska) o prosazení kvót pro ženy ve vrcholných manažerských funkcích.

V sobotu 26. 7. 2008 se v Praze konal sněm signatářů občanské iniciativy D.O.S.T. (Důvěra, Objektivita, Svoboda, Tradice) – www.akce-dost.cz. Vznikla v minulém roce, v den výročí pro celý svět osudné revoluce v carském Rusku. Iniciátoři úvodního prohlášení (http://www.akce-dost.cz/dost.htm) se v něm vyslovili proti jiné institucemi pochodující revoluci, živené však z podobných ideových (i finančních?) zdrojů. Evropou totiž obchází strašidlo politické korektnosti, vycházející z lůna neomarxismu a postmoderní ideologie lidských práv. A jako tomu bylo v případě klasického komunismu, také tato ideologie si hledá cesty, jak se do života společnosti prosadit i za cenu kriminalizace svých názorových oponentů. Jedním z prostředků k všeobecné vymahatelnosti nového politického kánonu postkomunistické levice je tzv. antidiskriminační zákon. O něm už toho bylo napsáno mnoho kritického a to z různých hledisek – filosofických, právních, politických i ekonomických. I když se jeho kritikové neshodnou ve všech zmíněných ohledech, všichni tuto normu vnímají jako dosud největší útok na po roce 1989 nově nabyté občanské svobody, včetně svobod v oblasti výkonu vlastnických práv.

Praktickým příkladem této ideologie je nedávno medializovaná snaha ministryně Džamily Stehlíkové (ostatně většina jejích snah má stejná ideová východiska) o prosazení kvót pro ženy ve vrcholných manažerských funkcích. Jak čteme v MF Dnes, ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková chce prosadit, aby ve vrcholných manažerských funkcích - včetně politiky - bylo nejméně 30 procent žen. Ale protože si je ministerstvo vědomo toho, že prosadit právní závaznost kvót pro ženy (potažmo pro jiné údajně znevýhodněné skupiny občanů) nebude v naší nedostatečně pokrokové společnosti snadné, zneužijí finanční prostředky, vytažené z našich kapes, na ideomasáž dětí ve školách. "Připravíme vzdělávací programy pro učitele, aby zohledňovali genderovou problematiku při výuce a výchově," ohlašuje Klára Laurenčíková, ředitelka nového odboru pro rovné příležitosti mužů a žen při ministerstvu školství. Monika Ladmanová z neziskové společnosti ProEquality uvádí, že v Norsku uzákonili povinnost, aby ve statutárních orgánech soukromých firem bylo nejméně čtyřicet procent žen. "Když to nesplní, čeká firmu sankce, která je srovnatelná s výmazem z obchodního rejstříku u nás," tvrdí Ladmanová.

Zastánci těchto programů mají oporu v orgánech Evropské unie (za prosazování této agendy v členských státech EU je nakonec placen i „náš“ eurokomisař Špidla) a v „neziskových“ projektech Open Society Fund a příbuzných organizací, odkud čerpají nejvíce peněz. V kombinaci s penězi, které jim poskytuje naše „středopravicová“ vláda, získávají nad svými oponenty nemalou finanční převahu. Ještě že máme možnost tuto zvrácenost alespoň „blogovat“. Dokud nenajdou způsob, jak nás „antidiskriminačně“ umlčet.

http://blog.ihned.cz/index.php?p=YSemin