Evropská rada riskuje osud EU
Autor: Miroslav Beneš | Publikováno: 05.07.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Jaké důsledky přináší rozhodnutí Evropské rady pokračovat v ratifikaci euroústavy? Evropská rada rozhodla, že nevystrčí hlavu z písku a odmítla realitu nejen francouzskou a nizozemskou, ale podle průzkumů veřejného mínění i mnoha dalších členských států

Jaké důsledky přináší rozhodnutí Evropské rady pokračovat v ratifikaci euroústavy? Evropská rada rozhodla, že nevystrčí hlavu z písku a odmítla realitu nejen francouzskou a nizozemskou, ale podle průzkumů veřejného mínění i mnoha dalších členských států. V Polsku se počet těch, kteří by euroústavu podpořili, snížil ze 74 % v prosinci 2004 na 57 % v červnu 2005. V Estonsku, posledním z pobaltských států, který ještě text ústavní smlouvy neratifikoval, poklesl počet příznivců z 53 % na 27 %. Méně než polovina podporuje ratifikaci v Dánsku a Švédsku. V Lucembursku se nůžky mezi příznivci a odpůrci rychle svírají (38 % proti, 45 % pro). Podobná nálada se šíří i v Irsku. V reakci na hlasité dvojité ‚ne‘ zmrazila proces ratifikace Velká Británie. V České republice by aktuálně pro těsnou politickou integraci EU zaručenou ústavou hlasovalo 42 % občanů. To je v porovnání s dubnovými 62 % pokles více než razantní. Ústavní smlouva nevstoupí v platnost, pokud ji neodsouhlasí všechny státy. To už dnes ví každý. Evropská rada svým rozhodnutím pokračovat v procesu ratifikace velmi riskuje. Neriskuje však osud ústavní smlouvy. Ten už je zpečetěn, samozřejmě pokud lidé ve zbývajících členských státech nezmění svůj dosavadní názor. Evropská rada riskuje osud EU. Lavinový efekt, s nímž v poslední době nabírá odmítavý postoj k euroústavě na síle, totiž ukazuje jednu skutečnost. Dvojité ‚ne‘ prolomilo kašírovaný optimismus a uvolnilo jazyk těm, kterým ho svázala všudypřítomná propagační masáž. Být ‚pro‘ už zkrátka není tolik v kurzu jako před měsícem. Evropská rada to odmítla vzít na vědomí, čímž ještě více posílí nedůvěru v evropské instituce a evropský projekt jako takový. Mýlí se totiž ten, kdo si myslí, že větší informovanost o evropských institucích zvýší jejich vážnost. Jsem přesvědčen, že tomu bude naopak. Začít „vést dialog s občany“ až poté, co došlo ke krachu, znamená jedno – že se s občany původně vůbec nepočítalo. A že tento „dialog“ nebude nic jiného než další propagační kampaň, je nad slunce jasné. Pokračování ratifikace totiž nejhlasitěji podporují ti, kteří mají máslo na hlavě a doufají, že to v blížících se volbách zamaskují tím, že si na čelo připlácnou evropskou ústavu. V očích občanů o budoucnosti Evropy nerozhodují velké vize, ale úplně jednoduché věci. A německý důchodce, který má stejně jako rakouský 1 200 € měsíčně asi jenom těžko pochopí „unijního“ penzistu s jeho 5 500 € měsíčně. O českém či portugalském ani nemluvě.