Fackovací panák Václav Klaus
Autor: Milan Knížák | Publikováno: 25.11.2008 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
I kdybych nesouhlasil se vším, co Václav Klaus říká a čemu věří (ale tomu tak není) rozhodně bych oceňoval soudržnost jeho názorů, stabilitu jeho postojů a až zatvrzelou lásku a úctu k naší zemi i společnosti. Zdá se, že zvlášť v poslední době se V. Klaus svými jasnými postoji stal nepohodlným nejen komunisticko-socialistické opozici, ale i části vlastní ODS, která se nakazila populizmem EU a proto se bojí důsledně hájit zájmy vlastní země. Václav Klaus může být vším možným, ale rozhodně nikdy nebude populistou, ctí principy demokracie a je vlastencem v tom nejlepším slova smyslu.

Na naši národní pouti, která, jak se zdá, se trvale usídlila v Českomoravské kotlině, se znovu a znovu prosazuje jediná atrakce: fackovací panák Václav Klaus.

I kdybych nesouhlasil se vším, co Václav Klaus říká a čemu věří (ale tomu tak není) rozhodně bych oceňoval soudržnost jeho názorů, stabilitu jeho postojů a až zatvrzelou lásku a úctu k naší zemi i společnosti.
 
Zdá se, že zvlášť v poslední době se V. Klaus svými jasnými postoji stal nepohodlným nejen komunisticko-socialistické opozici, ale i části vlastní ODS, která se nakazila populizmem EU a proto se bojí důsledně hájit zájmy vlastní země. Václav Klaus může být vším možným, ale rozhodně nikdy nebude populistou, ctí principy demokracie a je vlastencem v tom nejlepším slova smyslu. Jeho názory na oteplování zeměkoule i na poměry v evropské unii jsou především projevem víry v demokracii a úctou k lidskému poznání.
 
V současné evropské společnosti je však demokracie jen prázdným pojmem, který se dá ohýbat zcela libovolně. Vzdělanost je přehlušována mediálním křikem a z pojmu vlastenectví jsme (v naší republice) udělali sprosté slovo. Ale být hrdý na svou vlast a hájit její odlišnosti a specifika je důležité a záslužné. Tím nikoho neohrožujeme a pomáhá nám to překonávat postkomunistické stereotypy, které jsou zatím tím nejsilnějším stimulem většiny společnosti. Za socializmu jsem záviděl západním demokraciím to, že jedinec se mohl nezúčastnit života společnosti, mohl se od ní zcela distancovat (i když to mělo pro něj třeba destruktivní následky). Komunistická totalita nutila všechny, aby jí vyznávali a podporovali. Zdá se mi, že něco podobného chce od nás i EU.
 
Asi je osudem našeho národa být součástí nějakého většího společenství - lidově se hovoří o tom, že vždy musíme zalézt do nějakého zadku. Klausovy postoje si dovolují luxus odlišnosti, luxus jedinečnosti a my bychom měli být šťastni, že máme jedince, kteří se nebojí dát své odlišné postoje najevo. A to, že se jedná o vysokého ústavního činitele je zvlášť cenné.
 
Chápu, proč se většina společnosti Václava Klause bojí. Stádo je lehce manipulovatelné, silné jedince lze jen umlčet násilím. A to snad zatím nepřipadá v úvahu. I když po nástupu komunistů do řízení státu k tomu není asi daleko.
 
 
www.fragmenty.cz