Právníci potvrzují: Klaus nemusí podepsat Lisabonskou smlouvu
Autor: Tomáš Břicháček | Publikováno: 18.02.2009 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Na známém právnickém blogu „Jiné právo“ se rozvinula zajímavá diskuse o otázce, zda je prezident povinen ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací parlament vyslovil souhlas. Jasně většinovým názorem je, že ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací Parlament vyslovil souhlas, což bude zřejmě případem Lisabonské smlouvy, není prezidentovou povinností.

Na známém právnickém blogu Jiné právo, který je místem setkávání předních českých právních teoretiků, zejm. z oblasti evropského a ústavního práva, se rozvinula zajímavá diskuse o otázce, zda je prezident povinen ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací parlament vyslovil souhlas. Jasně většinovým názorem je, že ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací Parlament vyslovil souhlas, není prezidentovou povinností. Takovou smlouvou je i tzv. Lisabonská smlouva.  

Diskuse se rozvinula kolem článků Vojtěcha Šimíčka a Zdeňka Kühna. Tyto texty jsou dostupné zde a zde. Níže uvedeme několik citátů z článků a diskuse pod nimi:
 
 
Vojtěch Šimíček:
Ústavní úprava je k tomuto problému značně kusá...Z čl. 10 ve spojení s čl. 49 Ústavy ČR plyne, že k ratifikaci některých mezinárodních smluv je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Samotnou ratifikaci provádí prezident republiky [čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy], který také mezinárodní smlouvy sjednává. Zatímco sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu (nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy), v případě samotné ratifikace se jedná o výlučné a nepřenosné právo prezidenta…
Podpis (resp. jeho absence) prezidenta republiky na mezinárodní smlouvě má však zcela jiný význam, než jako je tomu u vnitrostátního zákona. V případě mezinárodní smlouvy totiž teprve podpisem prezidenta republiky je definitivně projevena vůle státu přijmout závaznost smlouvy.
Dospívám proto k závěru, že prezident republiky skutečně může odmítnout podpis sjednané mezinárodní smlouvy, a to i přesto, že s ratifikací předtím vyslovil souhlas Parlament.
 
David Kosař:
Plně se ztotožňuji s názorem Vojty Šimíčka.
 
Tomáš Sobek:
Ústava mluví o tom, že parlament dává prezidentovi SOUHLAS K ratifikaci. To naznačuje, že vůle k ratifikaci je primárně na straně prezidenta a parlament mu k tomu pouze dává zelenou.
 
Petr Bříza: 
… výhoda jazykového výkladu opravdu stojí na straně příznivců prezidentovy diskrece ve věci ratifikace. Souhlas zkrátka není pokyn ani příkaz. … Pokud má však prezident aspoň trochu racionální důvod, proč neratifikovat, pak tak činit nemusí. Skutečnost, že LS byla odmítnuta Irskem v referendu je důvodem, který požadavek racionality dle mého naplňuje měrou vrchovatou, ale dovedu si představit i důvody mnohem subtilnější.
 
Kateřina Machová

… prezident může odmítnout ratifikovat mezinárodní smlouvu a to bez jakéhokoli "postihu". Můj závěr vychází ze zkušenosti. V roce 2004 odmítl prezident ratifikovat (resp. neratifikoval, s tím, že může kdykoli tak učinit) Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zakládající systém kolektivních stížností, a to přesto, že k němu dal Parlament souhlas.
Výňatek z "vysvětlení" Kanceláře prezidenta republiky: ... Souhlas Parlamentu je však pouze obligatorní podmínkou ratifikace Ústavou vymezených mezinárodních smluv, nikoli ratifikací samotnou. Proto, je-li po hlasování Parlamentu zřejmé, že nějaká mezinárodní smlouva je předmětem odporu sice menšinové, ale nikoli nevýznamné části politické reprezentace státu, je třeba znovu uvážit, zda by taková smlouva i přesto měla být ratifikována. Tato pravomoc přísluší prezidentu republiky. ... Prezident republiky není při rozhodování o ratifikaci mezinárodní smlouvy vázán žádnou lhůtou."…