Podle Izraele je strategické partnerství s Ázerbájdžánem v zájmu země
Autor: odjinud | Publikováno: 31.10.2020 | Rubrika: Blízký východ
Ilustrace
Podle Izraele je strategické partnerství s Ázerbájdžánem v zájmu země. Nespočívá to jen v ziscích z prodeje bezpilotní techniky a dodávkách ázerbájdžánské ropy, které tvoří až polovinu izraelské spotřeby. Pokračuje totiž arabské embargo. Ázerbájdžán je rovněž prostor pro aktivní práci Izraele proti Íránu, do čehož patří i utajování kolem íránských jaderných objektů a možnost útoků na ně z ázerbájdžánských letišť.

O roli Izraele ve válce Arménie s Ázerbájdžánem

 

Dmitrij Minin
14. října 2020


Existuje představa, že hlavním motorem ázerbájdžánské válečné mašinerie je Turecko, což bylo při poslední válce v Náhorním Karabachu. Dnes je ve skutečnosti tím motorem kvalitativně i kvantitativně Izrael.

Jak došlo k tomu, že Baku vybudovalo hluboké vojenské strategické vztahy se zemí, která je nepřítelem Turecka. Proč to Jerevan přehlédl a beznadějně zpackal směr svojí zahraniční politiky s přihlédnutím k tomu, že izraelská vojenská technologie a metody měly zřetelně klíčový význam v průběhu současné války a asi i mít budou.

Dne 12. října zamítl izraelský nejvyšší soud návrh na zákaz prodeje zbraní Ázerbájdžánu. Nebyly prý důkazy, „že budou použity k páchání válečných zločinů proti Arménii“. Takže dodávky smrtících izraelských dronů do Baku budou pokračovat.

Při řízení nejvyššího soudu byly předloženy důkazy, že do Ázerbájdžánu jde z Izraele až 60 % všech zakoupených zbraní. Za ním následují Rusko a Bělorusko, a Turecko je až na čtvrtém místě. Ázerbájdžánský prezident Alijev navštívil Státní závod na výrobu bezpilotníků a přiznal, že jeho země nakoupila od majitelů celkově vojenskou techniku za 5 miliard dolarů. Na regionální poměry je ta suma gigantická. Zahrnuje široké spektrum dronů, od špionážních po útočné, vysoce přesné rakety různých druhů, od protitankových po protiletadlové a provozně technické, „chytrou“ samonaváděcí munici, radarové systémy, naváděcí systémy a prostředky radioelektronického boje.

Některé typy vyspělých izraelských zbraní nemá ani izraelská armáda, ale Ázerbájdžán je má. Je to například raketa typu země-země na tuhá paliva se středním dosahem (asi 430 km), osazená bojovou hlavicí o hmotnosti 560 kg LORA, vyráběnou izraelským koncernem Taasia Avrid. Pyšní se zvláštní přesností s pravděpodobnou kruhovou odchylkou do 10 metrů. Má sloužit k ničení velitelských stanovišť protivníka, systémů řízení, systémů PVO, elektráren a jiných důležitých objektů. Ve válce se uplatnila jen jednou a při prvním vypuštění zasáhla most na dálnici z Arménie do Náhorního Karabachu.

Předpokládá se, že do Ázerbájdžánu byly dodány prvky známého izraelského komplexu protiletadlové obrany Železná kopule. Prý jsou navrženy speciálně pro odpor ke zbraním v Arménii, ruským Iskanderům. Je potřeba doufat, že zde ke konfrontaci nedojde.

Největší izraelská soukromá společnost Elbit Systems modernizovala před pár lety množství ázerbájdžánských tanků T-72. Instalovala na ně nové systémy řízení palby a moderní pancéřování. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany zvolilo izraelskou firmu po tendru, kterého se účastnila i turecká společnost Aselsan. Vybraný izraelský koncern dodal Ázerbájdžánu samohybné minomety CARDOM ráže 120 mm a dále přenosné systémy distančního odminování POMINS-2, schopné udělat v minových polích během půl minuty průchody dlouhé 50 metrů a široké 1,5 metru. Ázerbájdžánské vojsko je vybaveno izraelským granátometem B-300 pronikajícím do homogenního pancéřování až 400 mm hluboko. Podle britské ročenky Military Balance má Ázerbájdžán samohybné houfnice AMOS 2000 ráže 155 mm. Baku má k dispozici izraelské terénní vozidlo Sufa, izraelské malé samopaly Micro-Uzi, útočné pušky Tavor-21, pěchotní kulomet Negev a mnoho dalších zbraní.

Izrael se netrápí tím, že vlastníma rukama vyzbrojuje tureckého spojence a svého nepřítele Ázerbájdžán. Upozorňuje, že na počátku boje o svoji nezávislost jej svými zbraněmi zachránil Sovětský svaz. Potom se „Ben Gurionovi povedlo elegantně a úspěšně vyklouznout z pevného objetí soudruha Stalina“. Něco Izraelcům úzce spolupracujícím s Ázerbájdžánci říká (nebo to vědí), že se ve stejné situaci může ocitnout i „soudruh“ Erdogan.

Podle Izraele je strategické partnerství s Ázerbájdžánem v zájmu země. Nespočívá to jen v ziscích z prodeje bezpilotní techniky a dodávkách ázerbájdžánské ropy, které tvoří až polovinu izraelské spotřeby. Pokračuje totiž arabské embargo. Ázerbájdžán je rovněž prostor pro aktivní práci Izraele proti Íránu, do čehož patří i utajování kolem íránských jaderných objektů a možnost útoků na ně z ázerbájdžánských letišť. Prezident Jeruzalémského institutu pro strategii a bezpečnost uvedl: „Vždycky se snažíme být dobrým dodavatelem, dokonce i ve chvílích napětí. … jsme povinni plnit kontrakty i takové, které máme s Ázerbájdžánem. Neneseme žádnou odpovědnost za to co dělají. Mohou se prát s noži, mohou házet kameny. Lidé bojují různými zbraněmi.“

Arménie se na Izrael nemůže dostat, stejně jako na jiné mocnosti, výčitkami a bědováním. Izraelci říkají, že Jerevanu nikdo nebránil použít analogickou techniku. Jiná věc je, že Arméni na to neměli peníze. V roce 2019 byl obchodní obrat mezi Izraelem a Arménií jen 60 milionů dolarů. Mezi Izraelem a Ázerbájdžánem byl přibližně stonásobný – 5 miliard dolarů. Jerevan doufal v „historickou solidaritu“ dvou národů přeživších genocidu, ale to je nejistý základ pro židovskou podporu. Izrael žárlí na jiné země, které by si z holokaustu také chtěly něco přivlastnit. Arménskou genocidu oficiálně neuznává. Izrael je v této věci cynický: „Svět není škola šlechtičen. Manýry studentek takových ústavů jsou špatný nástroj pro přežití v blízkovýchodních džunglích, stejně jako i jinde na planetě. Dávat jiným podmínky si může dovolit jen ten, kdo je silný.“ Naznačuje se také, že arménská komunita v Sýrii je vlivná na Blízkém východě, podporuje izraelského nepřítele Asada a v Libanonu je blízká protiizraelskému Hizballáhu. Nejdůležitější pro Izrael je, že Jerevan se snaží o strategické vztahy s prokletým nepřítelem Izraele Íránem.

Izrael má určité oprávněné obavy z důsledků konfliktu Ázerbájdžánu s Arménií, protože by do něho mohl být zatažen Írán, Rusko a Turecko. Podle některých znalců se dříve Izrael obával rostoucího vlivu Íránu v Arménii, dnes naopak prohloubení vlivu Turecka v Ázerbájdžánu. Podle rozhodnutí nejvyššího soudu země o pokračování dodávek zbraní do Ázerbájdžánu si Izrael udržuje dosavadní směr.

Nyní je jen potřeba zjistit, jestli odejde „koblížek Baku“ od „tureckého dědečka a babičky“ jak věří Izraelci, nebo naopak spolu s Ankarou nastanou Izraeli takové problémy, že vzhledem k tomu veškeré zisky z prodeje zbraní Ázerbájdžánu vyblednou.

Převzato z Fondsk.ru

 

Outsidermedia