Havlova ODS slaví svůj první triumf aneb vítězství lži a věrolomnosti nad pravdou a věrností
Autor: Michal Semín | Publikováno: 08.05.2009 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Když si zpětně dohledáme, jak Topolánek, Nečas nebo Sobotka po úspěšném irském referendu slavnostně ohlašovali konec ratifikačního procesu – „Lisabon je mrtvý“, papouškoval Sobotka po Václavu Klausovi – jsou události následujících měsíců smutným dokladem totálního mravního rozvratu české politiky a, jak prohlásil dnes v podvečer prezident Klaus, selháním politických elit.

7. 5. 2009

O možných důvodech příklonu Václava Havla k ODS se popsaly již stohy papíru. Málokdo se však zamýšlel nad tím, proč tímto obratem nedošlo, až na malé výjimky, k mediální rekonstrukci Havlova falešného obrazu, orámovanému zásadovostí a odporem k účelovému pragmatismu.
Stávající ODS – čímž neříkám, že ta předchozí neměla své nešvary – se pod Topolánkovým vedením stává ztělesněním principiální bezzásadovosti a účelovosti. Svědčí o tom i vystupování jejích vrcholných politiků při dnešním schvalování Lisabonské smlouvy v Senátu. Nejtrapnější moment nastal ve chvíli, kdy na po organizační i obsahové stránce nepovedené a nekvalitně překládané tiskové konferenci, svolané bezprostředně po hlasování senátorů, Přemysl Sobotka prohlásil, že se jako předseda jedné z parlamentních komor zasadí o to, aby ve spolupráci s kolegy z ostatních národních parlamentů zabránil rostoucímu zasahování bruselské byrokracie do vnitřních záležitostí členských států. Nad bezostyšností tohoto pána zůstává rozum stát. Velká škoda, že na tuto tiskovku nedorazil Muntazer-al Zaidi
Když si zpětně dohledáme, jak Topolánek, Nečas nebo Sobotka po úspěšném irském referendu slavnostně ohlašovali konec ratifikačního procesu – „Lisabon je mrtvý“, papouškoval Sobotka po Václavu Klausovi – jsou události následujících měsíců smutným dokladem totálního mravního rozvratu české politiky a, jak prohlásil dnes v podvečer prezident Klaus, selháním politických elit.
 
Všechno zlé je ale pro něco dobré. Na pozadí zrady jedněch roste příležitost k charakterovému zrání jiných. Když jsem dnes poslouchal senátory Kuberu, Oberfalzera či Pospíšila a přečetl si stanovisko Václava Klause, nepovažuji dnešní den za bezvýhradně tragický. Navíc nám na zahradě rozkvetlo i několik denivek!
 
P.S. Když jsem dnes (7.5.) ráno zaslechl v ranních rozhlasových zprávách europoslance Grahama Watsona (liberální demokrat), jenž postoj Senátu přivítal slovy, že jsme svědky "druhého pražského jara", tak pak se nejspíš máme koncem léta na co těšit.