Role médií v arabském světě: Zpráva o jednom semináři v Evropském parlamentu
Autor: Mojmír Kallus | Publikováno: 27.10.2005 | Rubrika: Islám
Ilustrace
Nejúčinnější službu by Evropa prokázala arabskému světu, kdyby jej aktivně učila o holocaustu.

Dalším dokladem pozoruhodné aktivity nového Evropského parlamentu, spojeným se jménem předsedkyně Meziparlamentní delegace pro vztahy s Izraelem a české poslankyně Jany Hybáškové, byl únorový seminář v Bruselu na téma "Role médií na Blízkém východě". Hlavním hostem byl izraelský expert a představitel institutu MEMRI Yigal Carmon, aktivně byla zastoupena také Evropská koalice pro Izrael.

Institut pro výzkum blízkovýchodních médií (www.memri.org) byl založen ve Washingtonu v roce 1998 s cílem zaplnit mezeru v komunikaci, která existuje mezi Západem a Východem, prostřednictvím překladů textů z arabských, íránských a tureckých médií. Ukazuje se totiž, že málokdo z těch, kteří na Západě o tomto regionu referují, umí arabsky, případně persky nebo turecky, a vzácná proto bývá i opravdová znalost zdrojů a kontextu. Výsledkem je často velmi povrchní zpravodajství, které se snadno stává obětí předem hotového názoru.

Yigal Carmon dal přítomným nahlédnout do světa arabských televizních stanic tím, že promítl sestřih nejrůznějších pořadů z posledního roku. Výběr byl záměrně sestaven jako pestrá směs témat a žánrů a zanechal velmi smíšený dojem. Počínaje záběry, z nichž se zvedal žaludek (zfilmovaná verze Protokolů sionských mudrců nebo inscenovaný příběh vraždy křesťanského chlapce pro krev do macesů, jako vystřižený z hilsneriády), přes autentické a občas nechtěně zábavné výroky imámů o postavení žen až po neuvěřitelné televizní debaty s arabskými intelektuály, kteří otevřeně mluvili o staletích arabské zaostalosti a že Arabové si musí přestat stěžovat a svádět svou vlastní neschopnost a neúspěchy na sionistické spiknutí. Vrcholem byly záběry z debaty íránského prezidenta se studenty, kteří ho místy zcela překřičeli skandováním: "Už žádné lži!" a vytvořili atmosféru, která nám přítomným Čechům připomněla Václavské náměstí z listopadu 1989.

Hlavní poselství Yigala Carmona bylo plné naděje a týkalo se právě tohoto bodu: v muslimském, a konkrétně v arabském světě jsou vidět začátky reformních změn. Podle něj tento trend posílil po 11. září 2001, kdy si řada slušných muslimů řekla, že tak to už dál nejde a že je nutno promluvit i za cenu osobního rizika. Celý seminář, který se vlastně týkal role médií v arabském a muslimském světě, směřoval k myšlence, že posílením svobody médií lze tento reformní trend posílit. Poslankyně Hybášková hned v úvodu zopakovala své přesvědčení, že zavedení demokracie je nutnou podmínkou, aby bylo možno dosáhnout skutečného míru. V této souvislosti uvedla volby v Iráku a celou řadu pozitivních událostí, které v této zemi v poslední době nastaly a o kterých se moc nemluví. Podle ní by mělo být úkolem EU pomoci přinést demokracii státům, které leží v jejím sousedství. Tím se může nejlépe zasadit o mír, a to v souladu s hodnotami, které zastává.

Zní to všechno nadějně, ale člověk s totalitní zkušeností musí být ve střehu. Televizní debaty většinou připomínají dobu naší perestrojky. Formálně je již možno občas vyjádřit jiný názor, ale nikoho ani nenapadne, že by se mohl prakticky prosadit. Zdá se, že ty pokročilejší arabské země jsou v tomto stádiu, což je samo o sobě výmluvnou indikací stavu těchto společností. Navíc k tomu přistupuje pro nás neznámý faktor, a tím je nenávist k Izraeli. Yigal Carmon se hodně věnoval arabským televizním stanicím, které jsou díky satelitnímu vysílání široce dostupné. Pozitivní je na nich už to, že narušují monopol mnoha totalitních států, které byly zvyklé informace přísně kontrolovat. Problémem však je, že jsou to většinou komerční projekty, které se musí podbízet citům svých posluchačů. A z těchto důvodů se uchylují i ke klasickému antisemitismu.

Podobnou roli v prorážení bariér státní kontroly nad informacemi hraje internet. Tady je ale situace ještě horší, protože většina arabských internetových stránek je v rukou radikálních islamistů. Když se mladý muslim připojí k internetu, najde tam ten nejhorší výběr, jaký si lze představit. Důvod tohoto stavu je velice prozaický: umírnění Arabové a muslimové nemají ani tolik peněz, aby si mohli zřizovat internetové stránky.

Na půdě EP je nutno si položit otázku: co může EU dělat, aby podporovala tuto muslimskou perestrojku. Několik praktických a snadno realizovatelných myšlenek se samo nabízí a na semináři také zazněly: je třeba finančně podporovat reformní síly, aby mohly komunikovat ? zřizovat internetové stránky, tisknout noviny atd. Na hospodářské rovině lze například vyslovit myšlenku, že státní monopol na novinový papír ? běžný v řadě arabských zemí - není slučitelný ani s volnou hospodářskou soutěží, ani se svobodou slova. Hlas umírněného islámu, o kterém se sice hodně mluví, ale málokdo jej zná, by si zasloužil i jinou podporu. Tito lidé mohou být zváni do Evropy a dostat zde potřebný prostor i hmatatelnou podporu. K prosazování těchto drobných, ale účinných kroků můžeme vyzývat své europoslance.

Nejúčinnější službu by Evropa prokázala arabskému světu, kdyby jej aktivně učila o holocaustu. Antisemitismus, který byl jeho základem, totiž nevznikl v islámu ani v arabské kultuře, nýbrž je do značné míry produktem evropského křesťanství. Místo tolerance k jeho export do islámského světa měli bychom dát jednoznačně najevo: Šířit nenávist je zhoubné, protože způsobí nevýslovné utrpení a nakonec zničí i šiřitele. My jsme takoví byli a teď jsme se změnili. Nic podobného nebudeme už nikdy tolerovat a totéž požadujeme od těch, kteří jsou našimi partnery.

www.konzervativniklub.cz