Multikulturalismus-nová verze proletářského internacionalismu
Autor: Vlastimil Podracký | Publikováno: 30.11.2005 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
K tomu se již nenápadně připravuje idea multikulturizmu, jakéhosi proletářského internacionalizmu, prý ohromného sbratření lidí, kdysi též komunisty prosazovaného, který ani obyčejný hlupák nemůže považovat za reálný, když jen okem nahlédne do Kosova nebo Bosny, severního Irska nebo Baskicka nebo současné Francie. Zato neobyčejný hlupák – levicový intelektuál tuto utopii obvykle opakuje donekonečna.

Nové myšlenky se rodí těžko, to co osloví budoucnost je předmětem vývoje a stálé diskuse argumentů. Myslet nově znamená vidět skutečnosti a ne se stále zapšchle zabývat minulostí. Vím, že u starších lidí je to problém, nicméně jen staří a zkušení mohou na základě zkušeností vytvořit nové a nabídnout je mladým. Mladí obvykle sami nic nevytvoří, kromě intuitivního odmítání řádu a neuvážených rebelií. Proto je tak důležité, abychom my mladým dali alespoň směr. Jenže ten dnes sami neznáme a zdráháme se jej hledat. Můžeme jen omílat svoje zkušenosti s komunizmem, nicméně to jsou pro ně jen pohádky naší babičky, pokud to není podloženo ideou, jak to udělat, aby se komunizmus neopakoval. Hledání takové ideje mnozí nazývají vytvářením ideologie, domnívajíce se, že bez ideologie je možno politicky vítězit. To je omyl, který jen zvyšuje neschopnost a dělá z pravicových stran pavlačovou klepárnu bez výstupu.

V komunistickém režimu jsme si vysnili Západ jako říši zázraků a nepřekonatelných vzorů. Po pádu komunizmu jsme přijali západní způsob myšlení, západní ideje i s jejich pověrami. Nekritičnost a podlézavost k převažujícím západním hodnotám, mnohé z nás, kteří si říkají pravičáci, dostala na pole levicového liberalizmu skrytého pod pláštíkem ohromujících výrazů jako je svoboda, lidská práva, demokracie apod. Přitom každá tato hodnota je již napadena červem levičáctví.

Vyšetřovatelé StB byli vždy dva. Jeden zlý, který vyšetřovaného bil a druhý hodný, který mu utíral krev z tváře a snažil se tím pokročit ve výslechu. Komunizmy jsou také dva, jeden zlý, který se snaží o dosažení svých cílů totalitním režimem s pracovními tábory a zastrašováním, když to nemá úspěch, nastoupí operetním převratem hodný, který si přivlastní ideje svobodné společnosti, aby je zdiskreditoval svým jedem a tím opět postoupil dál v prosazovaní svých myšlenek. Programově se to střídá.

V levicovém liberalizmu není svoboda vyvážena zodpovědností a tím se diskredituje. Lidská práva jsou zneužívána k protěžování příživníků a ke krytí expanze agresivních přistěhovaleckých skupin, demokracie byla vyprodána velkým a finančně zajištěným politickým stranám ovládajícím sdělovací prostředky a manipulujícím s veřejným míněním. Levičáci si osedlali ekologii svým způsobem, aby mohli, až přijde čas, opět prosazovat centrální řízení a plánování, přičemž pravice na to zírá a vylévá s vaničkou i dítě. Prosazování rovnoprávnosti např. zplanělo v rovnost z principu neplodného homosexuálního páru s rodinou vychovávající děti a budoucnost národa, v čemž opět pozorujeme jen komunistický pokus o rovnostářství a nerozlišování zásluh pro společnost. Levičácká rovnost muže a ženy už byla prosazována komunisty, dokonce byl požadavek, aby žena a muž stále jen rovnoprávně pracovali a děti byly vychovávány společně v nějakých ústavech. Dnes se tato myšlenka oprašuje, jen lidé na Západě si myslí, že vymysleli něco nového a ohromného, jenže my jsme poznali zhoubnost těchto myšlenek a naše zkušenosti jsou nezastupitelné. Proto také my tady máme proti levicovému liberalizmu více argumentů. Právě žijeme v období hodného estébáka, který nás ukolébává, že se nic neděje, stačí jen přijmout hodnoty perfektního a naprosto pokrokového levicového liberalizmu. Až budeme podle západního levicově liberálního vzoru všichni rovní a nediskriminovaní, potom už jen stačí zajistit rovnost majetkovou, což komunisté provedou velmi efektivně znárodněním a okradením, budeme opět v komunizmu, pevnějším a naprosto suverénním. Politicky nekorektní lidé sice nemusí skončit v pracovním táboře, ale skončí na okraji a v soukromí, tak jak to vidíme v případě KANu a KONS.

Hodný estébák – levicový liberalizmus se zatím snaží nás vzájemně rozeštvat, aby zlý estébák – komunistický režim mohl rozdělit a panovat. Je potřeba vytvořit menšiny, které nesmí být diskriminovány. Menšinou jsou nejen homosexuálové, ale i vozíčkáři, dokonce prý ženy. Diskriminovaných musí být co nejvíce, aby mohl stát co nejvíce zasahovat. Ženu a muže je nutno postavit proti sobě neřešitelným sporem ohledně rovných pracovních příležitostí, rozbít rodinu, nositelku konzervativních hodnot, a děti, pokud ještě nějaké budou, nechat vychovávat samoživitelkami bez mužského vzoru nebo dát do ústavů a podrobit je levicově liberální výchově. Pokud potom bude velké množství zločinců, nevadí, alespoň se rychleji dosáhne majetkové rovnosti – vždyť přece hájit svůj majetek proti zločinci je trestné. Nesmí vzniknout rozsáhlá střední třída nezávislých lidí, nositelka idejí demokracie a suverenity. Proto je nutno podporovat velké zahraniční podniky a malí musí být na nich závislí. Tím se vytvoří jednak proletariát a nenávist ke kapitalistům a jednak se kapitalisté snadno přestěhují kamkoliv do světa, neboť technologie jsou obvykle uzpůsobeny jako mobilní a snadno přemístitelné. To vede k tomu, že zahraniční korporace nejsou s danou zemí nijak spojeni a nemají zájem třeba bránit nástupu nějakého jim nevyhovujícího režimu. Dlouhodobá nezaměstnanost, zvláště mladých lidí, se nesmí vyřešit, protože je potřeba vytvořit vrstvu lumpenproletariátu neschopného pracovat, ale ochotného bořit – vždyť musí být připravena avantgarda, ochotná se nechat vyzbrojit. Během jedné generace by měla velká část domácího obyvatelstva vymřít, aby bylo možno přistěhovat různé skupiny rasově a kulturně odlišných lidí, chudých a proletářsky chamtivých po majetku domácích obyvatel, zahájit konflikty, aby se potom totalita již jevila jako jediným řešením. K tomu se již nenápadně připravuje idea multikulturizmu, jakéhosi proletářského internacionalizmu, prý ohromného sbratření lidí, kdysi též komunisty prosazovaného, který ani obyčejný hlupák nemůže považovat za reálný, když jen okem nahlédne do Kosova nebo Bosny, severního Irska nebo Baskicka nebo současné Francie. Zato neobyčejný hlupák – levicový intelektuál tuto utopii obvykle opakuje donekonečna.

Pokud bychom se chtěli z toho vymanit, musíme si uvědomit, jaký je náš protivník. Jsou to jen bývalí komunisté? Nikoliv, jsou to levičáci všeho druhu, především západní, spojení s komunisty, kteří společně dělali manipulovanou revoluci roku 1989 a kteří obětovali zpráchnivělou mrtvolu komunizmu, aby tím snadněji mohli za zády vytvořit její repriku. Byl to jen úskok. Hodili nám mrtvolu komunizmu, abychom se na ní vykřepčili a vyčerpali až k nezájmu, abychom nebyli nebezpeční v zásadních věcech. Bohužel mnozí na to naletěli.

Zpochybnění ideologické metody v principu je opět jen úskok levicových intelektuálů. Oni ideologii mají, je to jejich zbraň, ale druzí se této zbraně musí vzdát – vždyť přece nejsme jako oni. Pokud bychom opravdu chtěli překonat lenost, otrávenost, skepsi a nezájem, potom musíme nutně vytvořit ideologii, která odfiltruje zhoubné levicově liberální myšlenky, bude nás spojovat v dalším boji a dá nám víru. Musíme také vypozorovat na Západě spojence v tomto boji. Ti jsou hlavně v Americe. Bude to možná práce dlouhodobá, tvrdá a nenesoucí okamžité výsledky, nicméně nutná, pokud chceme opravdu zůstat demokratickou pravicí a nechceme, aby se opakovaly hrůzy nových totalit.

Vlastimil Podracký

Proslov na sjezdu KANu 12.11.2005.