„Evropské zločiny“ – další útok na naší suverenitu?
Autor: Ondřej Šlechta | Publikováno: 06.12.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Návrh takzvaných „Evropských zločinů“ není nic jiného než další útok ze strany evropské byrokracie na kompetence jednotlivých evropských států. Tento návrh má vzít jednotlivým vládám rozhodovací pravomoc v tom, koho za co odsoudí (tedy v rámci přečinů, že budou tímto „europaragrafem“ vymezeny) a jaký udělí trest.

Brusel sepsal seznam tzv. „eurozločinů“. Chce tak definovat trestné činy, které by byly trestné nejenom v určitých zemích, ale především (a asi právě proto) v celoevropském kontextu. Mělo by jít zejména o padělání bankovek, podvody s kreditní kartou, praní špinavých peněz, obchodování s lidmi, napadání počítačových sítí viry, znečišťování moří atd. A co více, jedná se i o tom, že by se působnost „eurozločinů“ rozšířila i například na krádež duševního vlastnictví, obchodování s lidskými orgány a rasovou diskriminaci.

Evropská komise uvádí, že postupuje v souladu se zářijovým rozhodnutím Evropského soudního dvora. Ten na základě případu týkajícího se ochrany životního prostředí přiznal soudu EU právo žádat členské země, aby z přestupků udělaly kriminální čin, a také diktovat délku trestu.

Tento návrh však znamená naprostý průlom v dosavadním chápání kompetencí jednotlivých států, Evropské unie a vzájemných vztahů mezi nimi. Dosud si jednotlivé národní státy samy rozhodovaly, za co a na jak dlouho půjdou jejich občané do vězení. V rámci Evropy sice již řadu let existuje „evropská policie“, Europol, ten však jen pomáhal a pomáhá v celoevropském měřítku stíhat zločince a vyšetřovat zločiny, zatímco potrestání a trest zůstávaly záležitostí státu, jehož území se daný trestný čin týkal. To se však má nyní změnit

Celé by se to mohlo zprvu zdát jako skvělý nápad. Boj s těžkými zločiny bude konečně přitvrzen a stíhání za ně bude v celoevropském měřítku jednodušší. Tato, nebo podobná věta okamžitě při zaslechnutí zprávy týkající se „eurozločinů“ vytanula nejednomu z nás na mysl. Jenomže jak již jsme si mohli od Bruselu zvyknout, tak v tom bude jistě nějaký zádrhel. A opravdu, sepsání tzv. „eurozločinů“ totiž není nic jiného, než další pokus o omezení suverenit jednotlivých evropských států. Představme si teoretický, ale možný případ : občan nějaké země EU padělá doma několik mincí, které se dostanou do oběhu. Zatímco tamní justice nepovažuje jeho prohřešek za kriminální čin, Evropská unie tvrdí, že musí být potrestán. Za normálních okolností by se danému občanovi nic nestalo, nyní však díky chystanému nařízení bude potrestán „shora“. Navíc, mějme na paměti, jak může být taková věc zneužitelná. Co třeba takové verbální trestné činy, či činy, jejichž skutková podstata je chápána často velice subjektivně, co třeba taková „rasová diskriminace“? Kdo bude posuzovat, kdy je daný přečin hoden „pouze“ stíhání na území určitého státu a kdy už celoevropského? A proč bych se vůbec měl zodpovídat za přečin spáchaný třeba v ČR kdesi v Belgii či naopak? Copak je normální, aby například občan USA byl za loupež spáchanou v New Yorku, souzen v Moskvě?

Návrh takzvaných „Evropských zločinů“ není nic jiného než další útok ze strany evropské byrokracie na kompetence jednotlivých evropských států. Tento návrh má vzít jednotlivým vládám rozhodovací pravomoc v tom, koho za co odsoudí (tedy v rámci přečinů, že budou tímto „europaragrafem“ vymezeny) a jaký udělí trest. Tak se může stát, že třeba Česko bude muset zařadit určitý čin mezi kriminální a poslat pachatele do vězení na dobu určenou v Bruselu, ač s tím samo nebude souhlasit. Že zde existuje možnost, kdy by tento paragraf mohl být zneužíván proti osobám Bruselu „z nějakého důvodu“ nepohodlným, netřeba dodávat.