Nejrychlejší cesta do Moskvy vede přes Brusel
Autor: Michal Hajdovský | Publikováno: 04.11.2009 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Sečteno, podtrženo: ČR bude do budoucna po ratifikaci Lisabonu pouhým statistou či loutkou v rukou bruselských úředníků. Ať už výsledek bude jakýkoli, skutečným vítězem bude Moskva, která tak dosáhne svého. Potvrdí a vylepší si tak pozici téměř absolutně monopolního dodavatele energií pro Evropu. Jako důsledek lze očekávat výrazně vyšší cenu surovin a energií. A možné aktivní probuzení imperiálních choutek Ruska směrem k evropskému prostoru, které bude realizováno právě prostřednictvím energetické politiky či výnosů z tohoto zdroje.

Každá smlouva by se měla uzavírat tak, aby u žádné ze smluvních stran nevzbuzovala pochybnosti o jejích důsledcích. Rizika by neměla být opomíjena a neměla by se skrývat za slovem kompromis. V případě Lisabonské smlouvy je bohužel postupováno přesně opačně.

Jedním z takto opomíjených témat této smlouvy je předání energetické politiky z kompetence národních vlád a parlamentů do rukou bruselských úředníků. V podstatě se jedná o vzdání se možnosti přímého ovlivňování energetické politiky a diversifikace zdrojů na národní úrovni.

O této věci už bude dále rozhodovat komisař pro energetiku (přímo nevolený občany EU), Evropský parlament a obecně většinový politický názor EU, který bude definován názorem a zájmem velkých zemí jako je Německo, Francie a Itálie. Není velkým tajemstvím, že většina velkých energetických projektů v Unii je připravována a realizována za významné účasti ruského kapitálu.

Stojí jistě za připomenutí pár velkých projektů německo- ruské spolupráce jako je výstavba plynovodu Nordstream, či ropovodu BTS-2 oba po dně Baltského moře. Nelze opomenout i další projekt, ve kterém je silně zainteresováno Rusko a to je projekt South Stream, kterému přímou podporu vyjádřila Itálie, či ani konkurenční Nabucco, podporované EU v čele s Francií, ze kterého však také již nyní vykukuje ruský kapitál.

O dalších ruských aktivitách v energetické oblasti, dotýkající se evropského prostoru, se lze přesvědčit i poloutajovaným nákupem distribučních kanálů z afrického kontinentu do Španělska, které na přelomu loňského a  letošního roku realizovala společnost částečně vlastněná Kremlem. Ono konečně veškeré energetické aktivity Ruska jsou pod plnou kontrolou Kremlu, jakož i jiná strategická odvětví průmyslu.

Do této skládačky pravděpodobně zapadá i gruzínský konflikt, který byl, alespoň částečně, motivován snahou Ruska o ovládnutí distribučních kohoutů kaspického ropovodu, které se nacházejí krom jiného na gruzínském území. Tento ropovod vede do tureckého přístavu Cejhan, ze kterého byla v době ropné krize zásobena i ČR přes ropovod Ingolstadt. Další kostičkou může být odchod bývalého kancléře Schrödera do služeb ruského energetického giganta Gazprom.

Sečteno, podtrženo: ČR bude do budoucna po ratifikaci Lisabonu pouhým statistou či loutkou v rukou bruselských úředníků. Do této role nás definitivně odsoudí tato příkaznická smlouva, díky níž pod rouškou demokratické většiny, nám bude diktována velkými zeměmi EU politika, která bude vycházet z jejich kapitálové motivace na ruských energetických projektech. Ne, že by do teď naše role v této hře byla nějak významná, ale přesto jsme nějaký manipulační prostor měli a takto ho definitivně ztratíme.

Ať už výsledek bude jakýkoli, skutečným vítězem bude Moskva, která tak dosáhne svého. Potvrdí a vylepší si tak pozici téměř absolutně monopolního dodavatele energií pro Evropu. Jako důsledek lze očekávat výrazně vyšší cenu surovin a energií. A možné aktivní probuzení imperiálních choutek Ruska směrem k evropskému prostoru, které bude realizováno právě prostřednictvím energetické politiky či výnosů z tohoto zdroje.