Brepta Havel v europarlamentu kydal špínu na Klause
Autor: Dušan Streit | Publikováno: 12.11.2009 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Havel jako autor absurdních dramat ze sebe nezapomněl udělat roztomilého pitomce, když prohlásil: „Dokonce si myslím, že ta pověstná doporučení či normy týkající se vaření guláše - tento obvyklý důvod euroskeptického posměchu - jsou míněny spíš jako ochrana něčeho českého či maďarského než jako útok na dotyčný členský stát a jeho identitu."

Ten člověk nepřestane škodit do smrti. Odjel do Brusele okopávat kotníky nepřítomného prezidenta. Zejména protičesky založení poslanci z toho měli integrační orgasmus.

 

Evropa prý je vlast našich vlastí. A co je potom Zeměkoule a Mléčná dráha? Proč se vymezovat proti ostatním světadílům? Je to umělé byrokratické vymezování, jak se to právě hodí. Vlast, založená na historickém území a národním jazyku, je po rodině další přirozenou jednotkou, která sdílí své zájmy. Další pozitivní nebo negativní vymezování je vlastně ustrašenou reakcí a jde proti neodvratnému globalizačnímu trendu.

Havel také řekl, že cítí-li se Evropanem, neznamená to, že se necítí být Čechem. Nějak přehodil v té větě akcenty. Čím se já, jako Čech, cítím, mi nikdo nesmí byrokraticky nadekretovat. Jako Čech se mohu více než Evropanem cítit třeba polárníkem, rockerem nebo milovníkem ruské literatury. Jak kdo. A pochybuji, že na mistrovství světa, třeba ve fotbale, budeme fandit podle kontinentů.

Prý „význam či jedinečnost v utváření pospolitosti nezískáme křikem o svých blíže nespecifikovaných národních zájmech, maskujících jen nedostatek sebedůvěry." Co to je za nesmyslný paskvil? EU není žádný vánoční dýchánek, kde pěstujeme nějakou sounáležitost. Je to legislativně i byrokraticky přebujelý moloch, který si uzurpuje vlastní identitu.

Nedostatek sebedůvěry má naopak ten, kdo se choulí do klubíčka k ostatním a platí za to větší částí své suverenity, nikoliv ten, kdo sice chce bourat bariéry, ale nebojí se vzít odpovědnost za vlastní rozhodnutí na sebe. V tomto smyslu je Havel „otcem všech zaprděných čecháčků".

Havel jako autor absurdních dramat ze sebe nezapomněl udělat roztomilého pitomce, když prohlásil: „Dokonce si myslím, že ta pověstná doporučení či normy týkající se vaření guláše - tento obvyklý důvod euroskeptického posměchu - jsou míněny spíš jako ochrana něčeho českého či maďarského než jako útok na dotyčný členský stát a jeho identitu."

Takže Brusel nám musí chránit svíčkovou a maďarům guláš. Bez Barrosa s Poetteringem bychom asi nevěděli, jak vařit hotovky. A není hergot ten camembert nějaký moc uleželý a přezrálý? Není, protože je francouzský.

Mám před očima bajku. Havel v čele malých zvířátek šel lvu, tygru a orlovi vyprávět, že se omlouvá za toho jezevce, co posledně tak kousal, když ho chtěli sežrat. Když vyprávěl o pospolitosti, šelmám se to velmi líbilo. A některé začaly přímo slintat.

Ceterum autem censeo, EU esse delendam!

http://streit.blog.idnes.cz/