Komunistická hra na demokracii
Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 09.01.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
Při současných debatách o zákazu komunistické strany se komunisté ohánějí tím, že už se poučili se z minulosti a že už nejsou nedemokratickou antisystémovou stranou. Tvrdí, že by zákaz KSČ(M) byl porušením demokratických principů jako takových. Avšak, když se podíváme hlouběji do historie, uvidíme, že z komunistů se vždy stávali lidumilové a demokraté, když se jim to právě hodilo, a tak prodělali ve svém vývoji řadu názorových veletočů.

Při současných debatách o zákazu komunistické strany se komunisté ohánějí tím, že už se poučili se z minulosti a že už nejsou nedemokratickou antisystémovou stranou. Tvrdí, že by zákaz KSČ(M) byl porušením demokratických principů jako takových.

Avšak, když se podíváme hlouběji do historie, uvidíme, že z komunistů se vždy stávali lidumilové a demokraté, když se jim to právě hodilo, a tak prodělali ve svém vývoji řadu názorových veletočů.

Pokud srovnáme „demokratický“ program KSČ z roku 1946, díky němuž v českých zemích v květnových volbách zvítězili, zjistíme, že se od toho dnešního rovněž „demokratického“ až tak příliš neliší. V obecné rovině se komunisté v roce 1946 na každém kroku zaklínali demokracií a svobodou. Požadovali svobodu učení a svědomí, svobodu tisku, svobodu shromažďování atd. Nesmiřitelný třídní boj dělnické třídy proti buržoazii byl nahrazen národní a sociální solidaritou všech vrstev národa od inteligence po zemědělce, dělníky a živnostníky. O diktatuře proletariátu nepadlo ani slovo, pojem „komunismus“ nebyl v programu zmíněn vůbec a slovo „socialismus“ padlo pouze jednou v závěrečné části dokumentu. O internacionalismu a světové proletářské revoluci se tam rovněž nehovořilo. Místo toho se mluvilo o specifické, národní, cestě k socialismu, kdy Sovětský svaz nebude zasahovat do vnitřních záležitostí svých spojenců. Na své odsuzování Československa jako imperialistického státu utlačujícího sudetské Němce a na svou spolupráci s nacismem komunisté rovněž zapomněli a stali se, mimo národních socialistů, největšími vlastenci a využívali při tom pochopitelné protiněmecké averze českého obyvatelstva.

V otázce ekonomiky se KSČ hlásila k podpoře drobných živnostníků: „…nemáme v úmyslu střední stav zničit, nýbrž máme zájem na silném a prosperujícím živnostnictvu, jehož oprávněné požadavky jsem vzali do svého programu a budeme je se vší rozhodností prosazovat…My komunisté nesmíme připustit, aby živnostnictvo, jako početná složka národa, sedlo na lep těm nepoctivým politickým kejklířům, kteří se snaží pomluvami o našem plánu zestátňování drobných živnostníků očernit naší stranu v očích živnostníků…“ Komunisté taktéž odmítali kolektivizaci zemědělství a zavádění kolchozů: „KSČ trvá na udržení soukromého vlastnictví pracujících zemědělců a nepomýšlí na nějaké tvoření kolchozů.“

Současný program Komunistické strany Čech a Moravy je tomu z roku 1946 velice podobný. Komunisté se opět hlásí k demokracii a občanské pluralitě: „Základním programovým cílem politiky KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní.… KSČM prosazuje politický systém vycházející z plurality názorů a jejich svobodného uplatňování s cílem vytvořit skutečně humánní, sociálně spravedlivou a demokratickou společnost.“ Rovněž jako v roce 1946 se dnes KSČM hlásí k vlastenectví, k „důslednému prosazování národních zájmů České republiky“ a protisudetoněmeckému postoji : „KSČM bude prosazovat, aby se trvalou součástí vzdělávání stalo osvojování významných hodnot, jako je mír, vlastenectví a národní tradice v rámci objektivního obrazu dějin, mateřský jazyk, úcta k životu, otevřenost a přátelství k ostatním národům a etnickým skupinám… I po vstupu do Evropské unie bude nadále usilovat při jednotlivých integračních krocích o udržení státní suverenity a územní celistvosti. Rozhodně odmítáme jakékoli vměšování zahraničních nátlakových skupin, včetně spolků odsunutých Němců, do vnitřních záležitostí ČR, odmítáme pokusy o revizi výsledků druhé světové války, zejména v otázce dekretů prezidenta Beneše.“ Otázka je, do jaké míry může být toto při internacionalistické ideologii komunismu míněno upřímně.

V otázce ekonomiky dnes komunisté hlásají také podobné principy jako v roce 1946, ovšem naroubované na současnou společnost. I dnes je důležitým bodem komunistického programu „podpora poctivého a sociálně citlivého podnikatelského úsilí založeného na tvorbě hodnot“. Stejně jako v roce 1946 jsou komunisté opět horlivými zastánci drobných podnikatelů a zemědělců: „KSČM navrhuje úpravy zákonů a předpisů pro podporu rozvoje malého a středního podnikání, které zaměstnává místní pracovní síly…KSČM plně respektuje tyto formy podnikání zejména proto, že jsou existenčním východiskem a zdrojem obživy pro značnou část obyvatel ČR. Obhajobou zejména malých podnikatelů se však KSČM neodděluje od obecného zájmu na růstu produktivity práce a konkurenceschopnosti v rámci země i EU…Mezi přednostní úkoly KSČM patří stabilizace zemědělství. Je nutné se vypořádat s ekonomickými důsledky restitucí a poskytnout zemědělským podnikům ochranu a podporu na úrovni ostatních evropských států… Proto KSČM požaduje vypracování dlouhodobé koncepce postupného oživování a rozvoje českého zemědělství jako jednoho ze zdrojů hospodářské prosperity a faktoru zachování příznivých podmínek životního prostředí…

Nadále přitom respektuje rovnost všech forem vlastnictví a podnikání (státního, družstevního a soukromého).“


Vidíme, že se komunisté nezměnili. Naoko akceptovali demokracii a soukromé vlastnictví, stejně jako před únorem 1948, ale jak nás poučila historie, cíl mají stejný: třídní boj a nastolení diktatury proletariátu.

Lukáš Petřík
Vyšlo v časopise 51 pro, prosinec 2005