Roman Joch: Pokud je homosexualita pro homosexuály „normální“, proč není normální pedofilie, zoofilie či nekrofilie...
Autor: Roman Joch | Publikováno: 16.07.2010 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
Ještě jednou na zamyšlení: pokud je homosexualita pro homosexuály „normální“, proč není taky „normální“ pedofilie, zoofilie či nekrofilie pro pedofily, zoofily a nekrofily? Existuje pak vůbec něco, co by bylo lze nazvat sexuální úchylkou? Pokud vše, k čemu je člověk sexuálně přitahován, je nutně normální, pak neexistuje nic nenormální.

Homosexuální aktivisté říkají, že homosexualita je pro homosexuály normální a přirozená stejně, jako je heterosexualita pro heterosexuály. Tím ale prozrazují, že vůbec nechápou, co je normální a přirozené. Sugerují nám totiž, že normální a přirozené je to, k čemu je člověk přitahován, k čemu má inklinaci. Homosexuálové jsou zajisté sexuálně přitahováni k osobám stejného pohlaví. To je ale ještě normálními nedělá. Kdyby tomu tak bylo, pak i pedofilové by byli normální. I zoofilové. I nekrofilové. Prostě člověk může být sexuálně přitahován k různým objektům, živým i neživým, lidským i nelidským. Ale to neznamená, že to všechno je normální. Normální je totiž jen to, jak to má v přirozeném řádu věcí být. A v přirozeném řádu věcí to má být tak, že muži mají být přitahováni k ženám a ženy k mužům. Vše ostatní je odklon od normy, odklon od přirozenosti, latinským slovem deviatio.

Proč? Proč v přirozeném řádu věcí muži mají být přitahováni k ženám a ženy k mužům? To pochopíme, když si uvědomíme, co jsou přirozené funkce či cíle sexuality.

Nejdřív si ukažme, co je přirozená funkce či cíl, na příkladu lidského oka. Přirozenou funkcí oka je vidět. Cílem oka je vidět. Pro člověka – každého člověka – je přirozené a normální vidět, tj. nebýt slepý. Bohužel, někteří lidé se rodí – a tedy vůbec za to nemohou – jako slepí a nikdy nic neuvidí. Je proto správné o nich říci, že jejich normálem  a jejich přirozeností je být slepí a nevidět? To nikoli; pro člověka jakožto člověka – tedy pro každého člověka – je normálním a přirozeným vidět a tedy nabýt slepým. Pokud oči člověka nevidí o on je tedy slepý, jedná se pak o (byť nezaviněný) defekt. Jedná se o odklon od normálu, nikoli o novou normu či standard. Na druhé straně přirozeností židle je nevidět. Židle ze své přirozenosti nevidí. Nelze však říci, že židle je slepá. Židle není „slepá“! To proto, že přirozeností židle – na rozdíl od člověka – je nevidět. Slepý může být jen ten, komu je přirozené vidět. Ten samotný fakt, že člověk může být slepý, ukazuje, že normou – přirozeností – pro člověka je vidět. A když nevidí, znamená to deficit (nedostatek) či deviaci (odklon od) něčeho normálně a přirozeně lidského.

Podobně je to i s lidskou sexualitou. Lidská sexualita má dvě funkce či dva cíle: funkci pojivovou (udržení a prohloubení pouta mezi partnery, jejich náklonnosti a lásky) a funkci plodivou (schopnost dát vznik novým generacím). Pokud jedna z těchto funkcí či cílů sexuality není naplněna či je blokována, jedná se o odklon od přirozenosti, o deviaci. V případě homosexuálního vztahu zajisté může být u sexuality naplněna funkce pojivová, ale již nikoli funkce plodivá. Homosexuální vztah či homosexuální inklinace jsou tudíž v řádu lidské sexuality defektem a odklonem od přirozenosti, neboť neumožňují naplnění té nejzákladnější přirozené funkce a dosažení toho nejzákladnějšího přirozeného cíle lidské sexuality. Jsou ve striktním smyslu slova nepřirozené a nenormální. Plodivý aspekt či cíl lidské sexuality, jenž je jejím přirozeným cílem, může být totiž naplněn, jen když je člověk (dospělý člověk) sexuálně přitahován k osobě jiného pohlaví. Je-li někdo přitahován k osobě stejného pohlaví, nebo ke zvířeti, nebo k mrtvole, nebo k věci, přirozený plodivý aspekt lidské sexuality naplněn či dosažen být nemůže, tudíž nejedná se o jeho novou přirozenost, nýbrž o odklonem – tj. deviaci – od lidské přirozenosti a normálu.

Ještě jednou na zamyšlení: pokud je homosexualita pro homosexuály „normální“, proč není taky „normální“ pedofilie, zoofilie či nekrofilie pro pedofily, zoofily a nekrofily? Existuje pak vůbec něco, co by bylo lze nazvat sexuální úchylkou? Pokud vše, k čemu je člověk sexuálně přitahován, je nutně normální, pak neexistuje nic nenormální.

Ten zásadní spor je o to, zda to, co je lidsky normální a přirozené, je dané  a neměnné, a zároveň nahlížené rozumem, anebo zda je to svévolně určeno lidskou vůlí. Je to tedy spor rozum versus vůle. V tom prvním případě rozum odhaluje a poznává to, co je správné; v tom druhém případě si to určuje vůle toho kterého člověka. Esencí západní civilizace – ať již přítomnou v jejím kořenu židovském či v antickém kořenu řecko-římském, anebo mohutně zvýrazněnou křesťanskou syntézou kořenů obou – je, že normalitu a správnost odhaluje rozum. Proti této západní civilizaci vypukla ve 20. století totalitní revoluce. Nacisté i komunisté tvrdili, že o tom, co je normální a správné, rozhoduje vůle – ta jejich. Říkali: západní civilizace sice učila, že Žid (nacisté) / kulak (komunisté) je člověk, má plně lidskou přirozenost, a proto nesmí být svévolně zavražděn, ale to je překonané! Normy, ty určuje naše vůle! My sami si je tvoříme! Tutéž mentalitu svévolného „tvoření“ norem sdílí i homosexuální hnutí.

Homosexuálové jako všichni lidé si zaslouží respekt a úctu, homosexuální jednání toleranci. Homosexuální vztahy však nejsou stejně normální a přirozené jako vztahy heterosexuální a proto si homosexuální svazky nezaslouží stejnou úctu a uznání jako svazky heterosexuální. Stavět je na roveň svazkům heterosexuálním je zvráceností. Speciálně je propagovat či oslavovat je rovněž zvrácené a nepatřičné.

Po listopadu 1989 u nás panoval velice liberální modus vivendi. Co dělají dospělí homosexuálové (či obecně dospělí lidé) ve svých ložnicích, je jejich věc. Nikdo je nebude za to kriminalizovat. Ostatní však mohou mít na homosexuální aktivity negativní názor. Tento modus vivendi však zuřivě napadlo homosexuální hnutí. Začalo požadovat ne toleranci pro sebe, kterou již mělo, nýbrž to, aby celá společnost uznala jejich orientaci za normální a rovnocennou s orientací heterosexuální. A tento svůj požadavek netolerantně vnucuje všem ostatním, celé populaci. Dokonce někteří z nich požadují, aby již pouhé vyslovení nesouhlasu s homosexuálními aktivitami bylo považováno za zločin proti lidskosti – tzv. zločin „homofobie“ – a ti, kdo jej „spáchají“, byli kriminalizováni. Jinými slovy to, o co se tady jedná, je masivní útok homosexuálních aktivistů nejen proti normalitě a přirozenosti, ale i proti naší svobodě.

http://konzervativnilisty.cz/