Evropská unie: Jen žádnou konkurenci!
Autor: Vladimír Železný | Publikováno: 07.03.2006 | Rubrika: Ekonomika
Ilustrace
Panicky se nás bojí. Kdo? Ti, kteří měli plná ústa proklamací o sjednocené Evropě a kteří přitom v počtu 30 000 vyšli do ulic Štrasburku, aby protestovali proti přijetí Směrnice o službách Evropským parlamentem. Směrnice měla umožnit českým nebo třeba polským společnostem, aby směly přímo na území jiných členských zemí, rozuměj těch západních, provozovat služby a přitom si zachovat všechny výhody původu. Tedy pracovní zákonodárství, zaměstnance, platy... Máme přece společný trh, nebo snad ne?

Panicky se nás bojí. Kdo? Ti, kteří měli plná ústa proklamací o sjednocené Evropě a kteří přitom v počtu 30 000 vyšli do ulic Štrasburku, aby protestovali proti přijetí Směrnice o službách Evropským parlamentem. Směrnice měla umožnit českým nebo třeba polským společnostem, aby směly přímo na území jiných členských zemí, rozuměj těch západních, provozovat služby a přitom si zachovat všechny výhody původu. Tedy pracovní zákonodárství, zaměstnance, platy... Máme přece společný trh, nebo snad ne?

Vždy jsem si představoval, co by se stalo, kdyby autobusy z linky Praha-Brno začaly konkurovat třeba německým dopravcům na jejich vlastním hřišti, v Německu. Společnost na lince z Prahy do Brna vám totiž nabídne místenku pomocí SMS, v klimatizovaném autobuse vám poskytne výběr filmů. Při nástupu dostanete časopisy, často stokorunové hodnoty, které si můžete nechat. Během jízdy vás usměvavá stevardka napájí čajem, čokoládou nebo kávou, můžete se v Brně z autobusu vypotácet omámený kofeinem. A to všechno za 132 korun, tedy ze čtyři a půl eura. Jenže za čtyři a půl eura si na autobusovém nádraží ve Frankfurtu dáte tak sotva jedno kafe, a pak už nikam nejedete.

Pusťte do Německa naše firmy a uvidíte, kdo vyhraje. Nasadíme pracovitost, profesionalitu a také platy, které umožňují tu nízkou cenu. Máme navíc výhodu. Rozmazlený německý zaměstnanec si rychle zvykl na 35hodinový pracovní týden, který kdysi poskytl německým voličům jako dárek před volbami Schröder. Méně práce, ale za plný plat, který ovšem budou platit zaměstnavatelé. Méně pracovat za plný plat a přitom konkurovat, nejde. Efektivita je pryč a kdysi pyšný ekonomický motor Evropy je hodně neduživý. A teď sem ještě mají přijít ti Češi se svými společnosti a se 40hodinovým týdnem. Ani náhodou!

Zatímco odboráři ze západní Evropy protestovali, dospěly ustrašeně největší politické frakce v parlamentu ke kompromisu. Tak eufemisticky nazvaly úplnou kastraci směrnice. Ve více než čtyřech stovkách změn pečlivě vypreparovaly všechno, co by umožňovalo, aby konkurující společnost z východu mohla užívat výhody svého původu. Pak se, jako obvykle, na sebe podívali Francouzi a Němci, kývli a „napříč politickým spektrem“ hlasováním smysl Směrnice zabili. Hlasoval jsem samozřejmě proti změnám, stejně jako kolegové z ODS a kolegové lidovci. Jen na protější straně, na levici parlamentu se pilně zvedaly české ruce na podporu západních odborářů. Komunisté a levice podpořili soudruhy ze Západu. Škoda jen, že nemyslí na naše pracující, ale ti už asi dávno nejsou ti správní soudruzi. Šok mne ale čekal v okamžiku, když novináři oznámili, že české odbory rovněž podpořily západní postoj proti zájmům našich lidí. Jakoupak výhodu si odborářští bosové za to vyinkasují? Zkuste hádat.