Pontifikát Benedikta XVI. – obhajoba tradice
Autor: Marek Loužek | Publikováno: 29.04.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
Před vatikánskou intronizací platil Benedikt XVI. bezmála za novodobého Ignáce z Loyoly: sice velmi inteligentního, ale neústupného církevního dogmatika. Rok pontifikátu neukázal žádný zásadní odklon od linie Jana Pavla II. Image, kterým se Benedikt prezentuje, je jiný než jeho předchůdce. Ale není změna k horšímu, spíše otázka jiného stylu při obhajobě osvědčené tradice.

Přesně dvanáct měsíců vládne světoznámý teolog a čtený spisovatel Benedikt XVI. katolické církvi. Uspěl při řízení instituce, která má miliardu věřících po celém světě? Jak si stojí Benedikt s charismatickým Janem Pavlem II? Vyhraje svou bitvu o duši Evropy a světa?

Před vatikánskou intronizací platil Benedikt XVI. bezmála za novodobého Ignáce z Loyoly: sice velmi inteligentního, ale neústupného církevního dogmatika. Rok pontifikátu neukázal žádný zásadní odklon od linie Jana Pavla II. Image, kterým se Benedikt prezentuje, je jiný než jeho předchůdce. Ale není změna k horšímu, spíše otázka jiného stylu při obhajobě osvědčené tradice.

Jan Pavel II. byl rozený showman. Uměl pracovat s médii. Jeho gesta, promyšlená i spontánní, lidé přijímali s nadšením. Kdyby bylo jediným měřítkem úspěšnosti papeže schopnost pobavit, zvítězil Jan Pavel II. na plné čáře. Jenže mediální vliv nemůže být jediným kritériem. Benedikt cestuje méně často než jeho předchůdce. Ale na poselství, které chce lidem sdělit, se nic nemění.

S oficiálními zahraničními cestami hodlá Benedikt XVI. spíše šetřit. Zatím se plánují asi dvě do roka. Není překvapivé, že první cesta papeže směřovala do Německa. Logická je rovněž návštěva Polska koncem května. Do ČR se zatím nechystá, podle diplomatů údajně kvůli zdržování smlouvy s Vatikánem. To by však neměla být překážka. Velká Británie či USA rovněž nemají uzavřenu smlouvu s Vatikánem a přesto je Benediktův předchůdce navštěvoval.

Benedikt XVI. působí jako poctivý filozof, který váží každé slovo. Nepřitahují jej masy, ale dramatické a velkolepé poselství křesťanství. Jeho úkolem není stát se mediální hvězdou, nýbrž střežit poklad víry a dvoutisícileté tradice. Benediktovo varování před "diktaturou relativismu, která neuznává nic za definitivní", je prorocké.

Odmítání eutanázie, potratů či sňatků homosexuálů zůstává ve stejné linii. V církvi vše probíhá podle jiného rytmu než ve světské oblasti. Zásadní a rychlé zvraty nelze očekávat. Přistupovat na kompromisy v této věci ani nedává žádný smysl. Něco jiného je používání antikoncepce, kde by církev mohla jednou nasadit liberálnější stanovisko. Současný papež však k němu asi nepřistoupí.

Život Josefa Ratingera poznamenalo trauma z mládí – šok z roku 1968. Ratzinger, který tehdy představoval teologickou špičku SRN, byl schopen tvořivě oponovat vlivným levicovým filozofům typu Jürgena Habermase. Revoltující studenti teologie tehdy rušili Ratzingerovy přednášky pískáním na píšťalky a rozhazovali letáky, v nichž byl obraz Krista na kříži pojat jako sadomasochistická scéna bolesti. Dnes aby zpytovali svědomí.

Pro svou první encykliku si Benedikt XVI. vybral fascinující téma lásky. Výstižná jsou papežova slova, že slovo láska je v dnešním světě nadužíváno a tím ztrácí svůj obsah. Svatý otec důsledně odlišuje spirituální láskou a erotiku, při čemž obě polohy vnímá jako nezastupitelné. Papežova teze, že láska a charita budou vždy potřebné, je platná. Snad by však více mohl zdůraznit, že solidarita má být dobrovolná, nikoli státní.

Záměr Benedikta učinit z Evropy kontinent, který se vrátí ke svým křesťanským kořenům, je úctyhodný, ale asi se jej nepodaří naplnit. Prognózy pro katolickou církev nejsou v Evropě příliš povzbudivé. Kostely se zaplňují toliko o svátcích, jinak trpí prázdnotou, stejně jako řády či kněžské semináře. Na rozdíl od Asie a Afriky lidi v Evropě náboženství příliš nezajímá.

Působení Jana Pavla II. doprovázel pád komunistického systému, který proběhl takřka zázračně, bez válečného konfliktu. Éra Benedikta XVI. je jiná. Už neběží studená válka, místo ní nastoupil nelehký boj proti mezinárodnímu terorismu - válce, kterou vyhlásili západní civilizaci radikálové z islámského světa. Proto jsou tak důležitá Benediktovy aktivity vůči židům, muslimům a pravoslavným.

Papež Benedikt XVI. je věrným následovníkem Jana Pavla II. Jeho pověsti "superstar" se asi sotva přiblíží. Silnou stránkou Benedikta možná není vystupování před kamerami, o to je však silnější v teologických a filozofických debatách. Benedikt není pouhou "kopií" Jana Pavla II., ale zůstává svůj. A to je dobře. První rok jeho pontifikátu byl úspěšný.

Hospodářské noviny, 21.04.2006

www.cepin.cz