Cui bono? Sýrie v pozadí současné krize v Izraeli
Autor: Max Blaustein | Publikováno: 29.06.2006 | Rubrika: Blízký východ
Ilustrace
Hledáme-li skutečného viníka současné izraelsko-palestinské krize, je nutné ukázat prstem na Damašek. Na syrské vedení Hamasu. A na samotnou vládu Syrské arabské republiky.

V neděli brzo ráno zaútočila palestinská komanda na několik izraelských cílů. Dva vojáky zabila, sama utrpěla ztráty a jednoho izraelského vojáka unesla. Gilad Šalit je se zraněními držen v zajetí palestinských teroristů z Lidových výborů odporu, skupiny spojené s Hamasem. Izrael dal dvoudenní ultimátum k propuštění zajatce, jinak bude provedena invaze do Gazy. Za této situace je namístě položit si otázku: Komu je tento vývoj ku prospěchu?

Cui bono?

Odpověď nalezneme, když začneme pátrat po příčinách vzniku současné krize. Jistě, bezprostřední příčinou byl útok palestinských komand. Ale kdo ho nařídil? A proč?

Vztahy mezi Izraelem a Palestinskou správou byly v poslední době čím dál napjatější. Každodenní ostřelování negevského města Sderot raketami Kássam z Gazy, pokusy o další teroristické útoky, včetně pokusu o únos stopujících školaček. V reakci na to izraelské ostřelování odpalovacích míst raket Kássam v Gaze a cílená likvidace osob zapojených do protiizraelského násilí. K tomu se přidala smrt sedmičlenné palestinské rodiny na pláži Gazy, kdy se následně sice zjistilo, že nebyla způsobena izraelskou dělostřelbou, ale palestinská a protiizraelská propaganda po celém světě už své udělala a dementi založené na výsledku vyšetřování už četl málokdo. Narozdíl o senzačních zpráv o izraelském zločinu, které se často nacházely na úvodních stránkách novin, opravy se neobjevily buď vůbec nebo zasunuty někde hluboko uvnitř deníků.

Ale přestože situace nevypadala vůbec vesele, pod povrchem se děly pozoruhodné věci. Teroristické hnutí Hamas, které dnes vládne Palestinské autonomii, začalo pomalu a pozvolna vysílat vůči Izraeli vstřícnější signály. Hamas po nástupu k moci kategoricky vyloučil jak uznání práva Izraele na existenci, tak uzavření příměří s Izraelem. Pod tlakem mezinárodních ekonomických sankcí i tlakem konkurenčního hnutí Fatáh, v jehož čele stojí předseda Palestinské správy Abbás, ale před dvěma týdny začal Hamas opatrně naznačovat změnu. Mluvčí Hamasu v Gaze uvedl, že hnutí by mohlo nabídnout 50 let příměří, pokud se Izrael stáhne do hranic roku 1967. Hamas také, sám za své hnutí – nikoliv za další palestinské frakce – obnovil krátkodobé příměří a naznačil, že by mohl nepřímo akceptovat existenci Izraele.

A v tuto chvíli přichází útok z nedělního rána, který vše smetl ze stolu a který může přerůst v totální invazi Izraele do Gazy, spojenou s likvidací vedení Hamasu v Gaze, popř. demontáží Palestinské správy jako takové.

Komu je tohle ku prospěchu?

Sýrii.

Je to Sýrie, kdo s obrovským znepokojením sleduje možnou vzájemnou dohodu mezi Palestinci a Izraelem. Sýrie má strategický zájem na neklidu v regionu, na dalším válčení a umírání.

Sýrie podporuje finančně i materiálně protiizraelské útoky teroristického hnutí Hizballáh z jižního Libanonu. Útoky, které škodí Izraeli i samotnému Libanonu, který se tak stává cílem izraelských odvetných opatření. A Sýrie je také místo, kde sídlí Chálid Mašál. Exilový vůdce Hamasu, který je ve své nenávisti k Izraeli nesmiřitelný a který dnes s obavami sleduje možné urovnání vztahů mezi vedením Hamasu v Gaze a Izraelem.

Současný stav vyšetřování útoku z nedělního rána ukazuje, že rozkaz komandu nepřišel z Gazy, od palestinského hamasovského premiéra Ismajla Haníji, ale z Damašku od Chálida Mašála.

A Mašál tento krok nemohl podniknout bez souhlasu hostitelské Sýrie.

Příčinou syrského postoje je jednak hluboká iracionální nenávist syrského režimu k Izraeli, jednak obava, že v případě izraelsko-palestinského a izraelsko-libanonského míru by Sýrie - která si nárokuje vrácení Golanských výšin - zůstala na protiizraelské frontě osamocena.

Mašálovou motivací je pak obava ze ztráty moci. Ze syrského exilu jen s nevolí sleduje, jak skutečná moc na území Palestinské autonomie přechází do rukou jeho konkurenta Ismajla Haníji a jak ten pomalu, ale jistě, opouští cestu nesmiřitelného boje Hamasu proti Izraeli.

Hledáme-li skutečného viníka současné izraelsko-palestinské krize, je nutné ukázat prstem na Damašek. Na syrské vedení Hamasu. A na samotnou vládu Syrské arabské republiky.

Současná situace je složitá a volnost jednání izraelské i palestinské strany je značně omezena. Přejme jim oběma, ať se podaří nalézt mírové vyřešení současné krajně napjaté situace. Aby se Palestinci a Izraelci nenechali zavléci do mocenských her syrského režimu, který se rozhodl bojovat proti Izraeli do posledního Palestince.

www.eretz.cz