Oživujme národní slavnosti
Autor: Jan Březina | Publikováno: 10.07.2006 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Státní svátky lze pojímat různě. Jako dny volna, odpočinku, zábavy a útěku od všedních starostí, nebo jako příležitost k národní oslavě. Oslavě toho, že jsme občany určitého státu a příslušníkem určitého národa, že se do našich životů promítá historická zkušenost předků, někdy označovaná jako historická paměť národa, že jsme každý nositelem určitých hodnot, které nás spojují s ostatními. Že se svým životem podílíme na vytváření národní identity, jakéhosi kolektivního vědomí, z něhož budou čerpat další generace.

Státní svátky lze pojímat různě. Jako dny volna, odpočinku, zábavy a útěku od všedních starostí, nebo jako příležitost k národní oslavě. Oslavě toho, že jsme občany určitého státu a příslušníkem určitého národa, že se do našich životů promítá historická zkušenost předků, někdy označovaná jako historická paměť národa, že jsme každý nositelem určitých hodnot, které nás spojují s ostatními. Že se svým životem podílíme na vytváření národní identity, jakéhosi kolektivního vědomí, z něhož budou čerpat další generace.

Pojímání státních svátků jako národní slavnosti však jako by se vytrácelo. Letošní svátek sv. Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa připomínala tak akorát zmínka v kalendáři a vlaječky na karosériích vozů městské hromadné dopravy. Je škoda, že tuto příležitost uvědomit si své kořeny nevyužíváme tak, jak bychom mohli. Pravda, slavení státních svátků bylo vinou dvou totalitních režimů u nás natolik zdiskreditováno, že se na ně mnoho lidí dívá skrz prsty. Přesto, nebo právě proto, by však mělo být rehabilitováno. Je škoda, že poněkud uvadá tradice cyrilometodějská, která přitom za minulého režimu plnila funkci společenského tmelu a prostředku vyjádření nesouhlasu s komunistickou mocí. Zejména před Moravany nyní stojí výzva prapor cyrilometodějské tradice opět pozvednout. Ve sv. Cyrilu a Metoději, hlavních patronech Moravy a spolupatronech Evropy, se snoubí snad všechny rozměry moravské identity. Za doby jejich působení zažívala Morava rozkvět coby kulturní a mocenské centrum střední Evropy, díky nim jsme se dočkali prvního písma či prvních překladů biblických textů do našeho jazyka. Všeho přitom dosahovali cestou dialogu, diplomacie, nezištné práce ve prospěch celku. Jejich neokázalé vlastenectví může být silnou inspirací i pro dnešek.

O tom, že nebude jednoduché vyhasínající cyrilometodějskou tradici oživit a zejména jí vrátit nadkonfesní rozměr, vypovídají i výsledky nedávné soutěže o největší osobnost Čech, Moravy a Slezska. Sv. Cyril a Metoděj se v hlasování umístili až na 112., resp. 108. místě, v těsném sousedství bulvární hvězdičky Sámera Issy. Mezi oba velikány se dokonce vklínil kontroverzní podnikatel Viktor Kožený, který svým nikdy nesplněným slibem „jistoty desetinásobku“ připravil mnoho lidí o peníze, a zapsal se tak černým písmem do dějin české kupónové privatizace. V každém případě platí, že máme-li jako národ přežít, měli bychom se státní svátky naučit lépe slavit. Tak jako dokážeme slavit třeba úspěchy našich sportovních reprezentantů.

Jan Březina

poslanec EP za KDU-ČSL

(Vyšlo v Rovnosti 7.7.2006.)