Sexuální orgie disidentů: Holky padaly na znak, ale váhavý Havel jako obyčejně neuspěl
Autor: Redakce | Publikováno: 08.02.2012 | Rubrika: Citáty
Ilustrace
V noci jsme se ocitli u Vaška Havla, doufal, chudák, že se dostane k nějaké holce - pozval nás proto všechny - jenomže jako obyčejně neuspěl, je totiž strašně decentní a zdvořilý, chce donekonečna uplatňovat svůj proslulý intelekt a nechápe, že ve čtyři hodiny ráno je nutné spíše jednat, než mluit. Zatím co říká: Promiňte, ale nemohl bych vám položit ruku na vaše skutečně překrásné koleno?, padaly v sousedním pokoji holky na znak, aniž by je o to někdo žádal.

O bohémství umělců šedesátých let podává svědectví dosti otevřené, pro někoho možná až šokující, scénárista Pavel Juráček (1935-1989), Havlův blízký přítel na sklonku šedesátých let - mimo jiné byl Havel svědkem při Juráčkově druhém sňatku (...). Juráček píše ve svém deníku kromě jiného o tom, jak Havel i on užívali při psaní fenmetrazin - dobově dostupné a "kultovní" psychofarmakum. "Jenomže Vašek má na rozdíl ode mne neobyčejně pedantickou povahu, takže si vypracoval a vyzkoušel důkladný systém v užívání těch tabletek, a ten systém - jak už je Vaškovým zvykem - pečlivě dodržuje." (...)

[Juráček] píše rovněž o divokých večírcích - mimo jiné o společné účasti na vpravdě libertinských akcích, které se konaly v domě spisovatele Jiřího Muchy na Hradčanech a které literárně ztvárnil i americký návštěvník, spisovatel Philip Roth v novele "Pražské orgie" (1985, česky 1988). Juráček ovšem zaznamenává i Havlovu váhavost - jeho snahu uchovávat si i uprostřed divokého hýření jakousi vnější noblesu a vnitřní čistotu: "V noci jsme se ocitli u Vaška Havla, doufal, chudák, že se dostane k nějaké holce - pozval nás proto všechny - jenomže jako obyčejně neuspěl, je totiž strašně decentní a zdvořilý, chce donekonečna uplatňovat svůj proslulý intelekt a nechápe, že ve čtyři hodiny ráno je nutné spíše jednat, než mluit. Zatím co říká: Promiňte, ale nemohl bych vám položit ruku na vaše skutečně překrásné koleno?, padaly v sousedním pokoji holky na znak, aniž by je o to někdo žádal."

Toto morální libertinství, zvláště v erotické oblasti, přetrvalo pak v havlovském prostředí i do období disentu. Tehdy ovšem vzbuzovalo nejen líčené pohoršení komunistické propagandy, ale i upřímné pohoršení exulantů a zahraničních přátel českého disentu.

Martin C. Putna: Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století, Knihovna Václava Havla o.p.s., Praha 2011, str. 98-99

 

Čtěte také:

Opilec Václav Havel – svědek vypraví o bývalém prezidentovi

Ctirad Mašín: Havlova éra byla zhoubnější pro duši národa než řádění Stalinova kata Gottwalda

Havel si přál návrat sudetských Němců i jejich majetku

Tajemné restituce Václava Havla

Občan Havel: Největší škůdce polistopadového vývoje