Sarkozyho mini-euroústava
Autor: Tomáš Břicháček | Publikováno: 10.09.2006 | Rubrika: ShortNews
Ilustrace
Otevřené dveře daňové harmonizaci, Komise v rukou velkých států, vedení EU v rukou francouzsko-německé osy, stop rozšiřování - tak by se daly shrnout představy žhavého kandidáta na nástupnictví po Jacquesu Chiracovi, Nicolase Sarkozyho, o budoucnosti EU.

Otevřené dveře daňové harmonizaci, Komise v rukou velkých států, vedení EU v rukou francouzsko-německé osy, stop rozšiřování - tak by se daly shrnout představy žhavého kandidáta na nástupnictví po Jacquesu Chiracovi, Nicolase Sarkozyho. Svoje představy o vývoji EU v následujících letech - v období, které by velmi rád strávil v Elysejském paláci - rozvinul v pátek 8. září v Bruselu na setkání se zástupci prointegračních asociací.

Současný francouzský ministr vnitra a předseda vládní strany UMP považuje za nemožné předložit Francouzům návrh euroústavy k hlasování podruhé. V dlouhodobé perspektivě navrhuje svolat nový konvent, který by měl sestavit nový text - po volbách do Evropského parlamentu v roce 2009.

Zatím navrhuje sjednat novou "minismlouvu", o které by ve Francii rozhodoval již jen parlament, nikoli občané v referendu. Smlouva by měl být uzavřena v období německého předsednictví EU v prvním pololetí příštího roku, ratifikace by pak měly proběhnout v období francouzského předsednictví v druhé polovině roku 2008. Měla by vstoupit v účinnost po volbách do EP v roce 2009.

Tento text by měl přejmout institucionální reformy, které přinášel návrh euroústavy (předseda Evropské rady, nové vymezení kvalifikované většiny, funkce ministra zahraničí atd.) a které během kampaně před francouzským referendem nebyly předmětem sporů. Jedinou změnou by mělo být složení Komise.

Současné složení Komise, tj. 1 stát = 1 komisař, ani model z návrhu euroústavy, tj. princip rovné rotace bez rozdílu mezi státy, neznamenají podle Sarkozyho rovnováhu. Rozumějme tomu tak, že Sarkozy je pro to, aby některé státy neměly v některá funkční období svého komisaře (jak to bylo i v návrhu ústavy), Francie ho však musí mít vždy (tj. negace principu rovné rotace). Sarkozy navrhuje, aby bylo na předsedovi Komise, jaké komisaře si zvolí, aby s nimi poté předstoupil před Evropský parlament a před Radu. Samozřejmě počítá s tím, že předseda Komise si vždy "zvolí" aspoň jednoho Francouze.

Sarkozy také navrhuje odstranit princip jednomyslnosti v oblastech jako je daňová harmonizace ve prospěch jisté vyšší kvalifikované většiny, což má pomoci "vyjít z paralýzy daňového dumpingu" (sic !). Pokud jde o rozšiřování EU, Sarkozy je zdrženlivý a preferuje různé formy "privilegovaného partnerství".

Jakkoli je nepravděpodobné, že by nejradikálnější myšlenky ze Sarkozyho smrtícího koktejlu mohly projít (složení komise, QMV v daních), nelze se zbavit smutného dojmu z toho, že ať už bude v Elysejském paláci kdokoli, těžkopádná, velmocensky arogantní a protireformní politika Francie vůči EU se nezmění.