Papežovy hranice Západu
Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 27.09.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
Mráz a stud by nás všechny měl polévat z frašky evropských mediálních a politických „elit“ kárajících jednoho z mála duchovních gigantů, kteří Evropě zbývají, za jeden z nejmoudřejších proslovů, jaký kdy pronesl vysoký představitel katolické církve. Projevil se v něm myslitel hluboce humanistický, který jako jeden z mála našich současníků pochopil podstatu západní civilizace.

Mráz a stud by nás všechny měl polévat z frašky evropských mediálních a politických „elit“ kárajících jednoho z mála duchovních gigantů, kteří Evropě zbývají, za jeden z nejmoudřejších proslovů, jaký kdy pronesl vysoký představitel katolické církve. Projevil se v něm myslitel hluboce humanistický, který jako jeden z mála našich současníků pochopil podstatu západní civilizace. Jako Evropan především, katolík na druhém místě.

Celá jeho přednáška totiž stála na třech pilířových myšlenkách:

1. Převracet jiné na svou víru násilím je v rozporu s podstatou Boha.

2. K vítězství té či oné víry je zapotřebí používat racionálních argumentů.

3. Nejednat v souladu s rozumem je proti Boží přirozenosti.

Mínil-li papež tuto trojici principů víry vážně a doslovně, pak by to znamenalo velkou a zcela zásadní transformaci myšlení katolické církve. Byl by to také krok hodný uvítání od každého Evropana, všech náboženství i žádného. A jestliže k tomuto kroku bylo zapotřebí, aby nám všem někdo na vlastní kůži demonstroval, k čemu každý boj za jedinou správnou víru vede, pak možná celé to bláznivé, vzteklé a krvelačné vzplanutí islámu v naší bezduché době má i svoje Boží poslání.

Těmito třemi principy by se katolická církev vzdávala dlouholeté doktríny o svém výsadním, jediném pravém a jedinečném postavení, vylučujícím z života věčného nejen nekřtěnce, nýbrž i protestanty. Činila by tak v zájmu záchrany evropské civilizace, která podle jejího nového chápání už není jako ještě donedávna bojem za šíření jediné správné víry, nýbrž něčím zcela unikátním, co tu v dějinách ještě nebylo: Stále křehkou a neustále ohrožovanou symbiózou několika vzájemně se doplňujících, ale také vzájemně si odporujících prvků, jimiž jsou Řecko, Řím, keltství, židovství, křesťanství, sekulární humanismus a osvícenství, jehož zásadním přínosem bylo odebrání světské moci všem náboženstvím.

Všechny tyto prvky se po staletích vzájemné nenávisti a vraždění naučily jeden s druhým vést nenásilný a racionální dialog, který dal západní civilizaci tak mohutný odpich k vědeckým, technickým, filozofickým, ekonomickým, uměleckým a sociálním úspěchům, o jakých se žádným prorokům ani nezdálo. Jako by lidské tvoření konečně prodchl onen Boží „logos“ (rozum), jemuž papež přikládá tak velký význam.

Během tohoto dialogu – snažíme-li se být všichni svobodní a pravdiví – se nedokážeme nikdy zcela vyhnout tomu, že jeden druhého tu a tam urazíme, třebas i duševně zraníme. To jsme se však naučili řešit tím, že jsme si stanovili jasná pravidla hry. Těmi jsou v kostce ony tři papežovy principy. Díky jim urážku oplácíme v nejlepším případě mávnutím rukou, v nejhorším případě stejnou urážkou. Nikdy však násilím a vraždou.

Toto jsou zásadní pravidla hry, které se říká západní civilizace. Tato pravidla jsou jedinou nadějí na spásu světa před nekonečným vražděním. Kdo to nepochopil, neví, co pojem „Západ“ znamená a tudíž neví, co na něm proti čemu bránil. Podle těchto pravidel se s námi naučily hrát – k vlastnímu prospěchu a prospěchu celého světa – všechny ostatní světové víry, kromě islámu. Běsnivé reakce muslimů opět potvrdily, že do této hry nepatří a že své hřiště před nimi musíme bránit. Všichni společně, a je-li nutné, i jejich způsobem.

Kde hranice našeho hřiště leží, nám teď papež svými třemi principy připomněl. Už jen za to si zaslouží, abychom mu vzdali úctu, či přinejmenším alespoň uctivě mlčeli.

vyšlo v MF Dnes