Smuteční řeč za generálem Fajtlem
Autor: Václav Klaus | Publikováno: 22.10.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
Když jsem skoro přesně před dvěma lety uděloval generálporučíkovi Františku Fajtlovi Řád Bílého lva vojenské skupiny za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost, cítil jsem velikou hrdost a zvláštní pohnutí. Viděl jsem před sebou člověka, v jehož lidském osudu se promítaly celé pohnuté dějiny naší vlasti ve 20. století. Člověka, jehož osobní charakterové vlastnosti, obětavost, pevnost, vlastenectví a vrcholné umění ve svém oboru mohou být příkladem hodným učebnic každé školy.

Vážená pan Fajtlová, vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté,

loučíme se s generálem Františkem Fajtlem a jako málokdy je právě teď na místě říci loučíme se s hrdinou.

Jsou doby, kdy se hrdinové rodí, a jsou doby, kdy hrdinové odcházejí. Naše republika dnes není ani ve válce, ani v jakémkoli bezprostředním ohrožení. Žijeme v období stability a míru. Přesto nesmíme nechat hrdinství odejít z naší přítomnosti, z našich dnů. Loučíme se tu dnes s vynikajícím člověkem a skvělým pilotem. Jsme tu ale i proto, abychom dali najevo, jak moc si hrdinů a hrdinství ceníme, že hrdinství potřebujeme a potřebovat budeme.

Když jsem skoro přesně před dvěma lety uděloval generálporučíkovi Františku Fajtlovi Řád Bílého lva vojenské skupiny za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost, cítil jsem velikou hrdost a zvláštní pohnutí. Viděl jsem před sebou člověka, v jehož lidském osudu se promítaly celé pohnuté dějiny naší vlasti ve 20. století. Člověka, jehož osobní charakterové vlastnosti, obětavost, pevnost, vlastenectví a vrcholné umění ve svém oboru mohou být příkladem hodným učebnic každé školy.

Při zdůvodnění jeho vyznamenání jsem připomenul účast Františka Fajtla na zahraničním odboji ve II. světové válce v Polsku, Francii a Anglii. Připomenul jsem, že byl dvakrát sestřelen a že jeho sestřelení nad Francií, útěk do Španělska a návrat zpět do Anglie patří k legendám našeho zahraničního odboje. Připomenul jsem, že byl velitelem leteckého stíhacího pluku, který působil v týlu nepřítele při Slovenském národním povstání. Připomenul jsem, že na konci války velel leteckému stíhacímu pluku, který se zúčastnil Ostravské operace. Připomenul jsem i to, že byl po únoru roku 1948 perzekvován a vězněn komunistickým režimem.

Ten tehdejšího podplukovníka Fajtla degradoval na prostého vojína, což považuji za symbolické. Hrdina, který nasazoval svůj život za naši svobodu, za naši samostatnost a vůbec za národní přežití, byl pro něj jen vojínem.

My budeme o Františkovi Fajtlovi navždy mluvit jako o generálovi a jako o vynikajícím člověku, hodném naší úcty. Rád bych se na tomto místě poklonil jeho památce a vyjádřil hlubokou účast všem pozůstalým, blízkým i pamětníkům. Pozůstalými jsme ale koneckonců my všichni, kdo ctíme nesmrtelný odkaz pana generála Františka Fajtla.

Václav Klaus, 13.10. 2006

www.klaus.cz