Vládní eurokampaň: lhát a zastrašovat
Autor: Miloslav Bednář | Publikováno: 17.01.2005 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Jak daleko máme k vyrovnání se čtyřicetiletou komunistickou dobou temna, ukázala předloňská vládní kampaň k referendu o vstupu do EU. Její myšlenkový výkon zpravidla nepřesáhl staré známé komunistické umění, jak klamat a zastrašovat občany. Kdo se dozví pravdu, možná by i začal samostatně přemýšlet, a tomu je třeba stůj co stůj zabránit.

Jak daleko máme k vyrovnání se čtyřicetiletou komunistickou dobou temna, ukázala předloňská vládní kampaň k referendu o vstupu do EU. Její myšlenkový výkon zpravidla nepřesáhl staré známé komunistické umění, jak klamat a zastrašovat občany. Kdo se dozví pravdu, možná by i začal samostatně přemýšlet, a tomu je třeba stůj co stůj zabránit. O Evropské unii proto vládní ústa za peníze voličů hovořila jako o spolku na podporu blahobytu, kde si jsou malé státy rovné s velkými, přestože je tomu naopak. A pokud bychom vstup odmítli, nastala by prý druhá Bílá hora, nebo i 15. březen 1939, jak tehdy řekl pan premiér Špidla. Znovu lež a primitivní zastrašování voličů.

Jak minulou neděli na ČT 1 v pořadu Otázky Václava Moravce naznačil předseda parlamentní sněmovny Lubomír Zaorálek, měla by vláda obdobným způsobem ohlupovat a zastrašovat občany, samozřejmě za jejich peníze, i před referendem o tzv. evropské ústavě. Pan Zaorálek nepokrytě vyhrožoval, že pokud by občané evropskou ústavu, přesně Smlouvu zřizující ústavu pro Evropu, v referendu odmítli, vyřadili by tím Českou republiku z „hlavního evropského proudu.“ Přitom zamlčel, že hlavním proudem evropanských byrokratů a ideologů je úsilí uměle přeměnit charakteristicky evropskou rozmanitost demokratických států do jediného superstátu fakticky ovládaného hlavně Německem a zčásti Francií, kde se menší státy jako je Česká republika stávají bezvýznamným, nerovnoprávným přívěskem velkých. Evropská ústava pak tento cíl od evropské reality odtržených ideologů převádí do závazného zákonného rámce, který má zcentralizovat Evropskou unii v rozsahu současných 25 členských zemí. Jde o klasicky neprozíravou snahu, která v Evropě zákonitě vždy ztroskotala.

V zájmu demokracie a svobody Evropy, a právě tak České republiky, je třeba tomuto zaslepenému, dějinami nepoučenému postupu zabránit. Odmítnutí evropské ústavy by takovou evropsky ozdravnou přeměnu EU mohlo účinně zahájit jako první krok k přeměně Evropské unie ve skutečně demokratické společenství rovnoprávných demokratických států. Zaorálkovo laciné zastrašování občanů údajným životem na pouhém okraji Evropy, jestliže si snad i dovolí evropskou ústavu odmítnout, svědčí o závažném neporozumění základním skutečnostem našeho světadílu a jeho dramatických dějin. Opravdovými českými Evropany jako důstojnými občany České republiky se staneme jen tehdy, až se zbavíme protektorátní mentality přikazující slepě následovat panskou evropskou nadvládu centrálních evropských mocností v čele s Německem nad malými demokratickými státy. Takto uvažovat a jednat je hlavní evropskou povinností svéprávných českých demokratů. V orwellovské hantýrce unijních ideologů a propagandistů, nyní šířené i u nás, se tím prý stáváme rizikovou zemí. Problém je ale naopak v tom, že prvořadým evropským rizikem je nerealističnost, bezduchá nekulturnost a sveřepost úsilí dnešní Evropské unie jednou provždy zavést ústavní centralizaci jako faktickou nadvládu velkých nad malými.

Miloslav Bednář
filosof