Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Když hořela na hranici, mnozí přítomní Francouzi i Angličané plakali. Písař anglického krále vykřikl: "Zhřešili jsme, upálili jsme svatou!" Uprostřed hořícího ohně zazářilo jméno Ježíš. Jeden anglický voják, který předtím slíbil, že na hranici osobně přiloží náruč dřeva, se neodvážil splnit rozkaz. Zahlédl totiž z ohně vylétající bílou holubici. Strnulého strachy ho odvedli pryč. Také kat poté činil poté pokání a prosil Boha za odpuštění, že se podílel na zavraždění nevinné.
V období tzv. mnichovské krize byl Rašín junior jedním z hlavních odpůrců československé kapitulace a rovněž jedním z vedoucích představitelů Výboru na obranu republiky. Je nutné doplnit, že důležitou součást tohoto uskupení tvořili také českoslovenští komunisté v čele s Klementem Gottwaldem, Václavem Kopeckým a Janem Švermou. Tento výbor pořádal dne 22. září 1938 i nejznámější a nejpočetnější „protikapitulační“ manifestaci odhodlání bránit celistvost republiky i se zbraněmi v rukou před tehdejším sídlem parlamentu v budově Rudolfina. Na jejím balkoně tehdy bok po boku hovořili právě Rašín, Gottwald, ale také i legendární legionářský generál Radola Gajda.
Je tedy dobře představitelné, že by bylo před volbami vytvořeno spojenectví s jasným cílem, jako např. vystoupení z EU, vypovězení paktu o uprchlících, vyvázání z mezinárodních ekonomických struktur nebo něco jiného. Jenže to naráží na ten drobný problém, že tu neexistuje žádná strana, hnutí ani skupina, která se s SPD mohla spojit.
Připomínáme si památku českých parašutistů, kteří se podíleli na operaci vedoucí k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a položili život za svobodu a suverenitu naší vlasti. Zabití tak vysokého představitele Třetí říše nemělo obdobu a velmi napomohlo obnovení Československa v jeho předválečných hranicích. Málo se totiž ví, že původně západní spojenci měli problém s tím, aby prohlásili Mnichovskou dohodu i odstoupení našeho pohraničí Německu za neplatné.
Johančina cesta byla cestou oběti. Zcela se oddala svému poslání. Její příklad byl aktuální vždycky - dnes ale snad ještě více: Dělat to, k čemu jsme každý povolán ve společnosti odpadající od Boha. Od jednoduchých po velké úkoly, bez ohledu na nepřízeň okolí. Od rodiny po záchranu národa - i ve zdánlivě beznadějných situacích, jakou je třeba současný pád do levicového, multikulturního a duhového digitálního otroctví urychlený koronavirovou operací.
Škoda, že v té zjitřené atmosféře nebyl dostatečný prostor pro hlubší debatu. Je to vlastně skoro již pravidlem. Objeví se složitý problém a jedna ze stran zahltí veřejný prostor propagandou a emocemi do té míry, že nezbývá prostor pro rozumnou argumentaci. A jako většinou, i tentokrát ten veřejný prostor zahltila aliance anticivilizačních extrémistů, ekonomických liberálů, velkých peněz a veřejnoprávních médií. To se stalo i v případě migrační debaty v roce 2015, a od té doby se to pravidelně opakuje u různých témat.
Nedostatek výchovy k vlastenectví. V prostředí beznárodnosti se vytváří nihilistické podhoubí, lidé nejsou zakotveni v domově, převažují spory a chybí myšlenka jednoty a vědomí společného cíle. Je zachována velmi slabá sociocentrická vazba, lidé jsou spíše egoističtí, nebo svoji sounáležitost cítí jen v malém kolektivu spolku, strany, sportovního klubu apod. Toto prostředí se vytvořilo převážně v době po převratu v r. 1989 a dnes dorůstá generace, ve které tyto vlastnosti převažují. Působení globalistických sil v tzv. neziskových organizacích je viditelné.
Vážení přátelé a čtenáři,
děkujeme Vám z Vaše dary na provoz EUportalu, které jste poslali za měsíc leden. Šlo celkem o částku ve výši 4100,- Kč.
Za únor zatím přišlo 950,- Kč...
Na měsíční provoz by bylo potřeba ale aspoň 10 tisíc korun...
Český stát autoři chápou jako stát národní, v němž státní a národní idea splývají v jednotu. Vyzvedávají návrat k národní pospolitosti a jejím sebeudržujícím se a záchranným mechanismům, jež se vyvinuly v průběhu jejího dlouhého vývoje, a které nesmí být zapomenuty v dnešním univerzalistickém a multikulturním šumu.
Po schválení novely Zákona o potravinách a tabákových výrobcích se vyrojily komentáře pisálků, kteří buď z vlastního perverzního přesvědčení, nebo za zvláštní odměnu, napsali velkou spoustu lží. Proč? Buď pevně věří, že další poškozování českého zemědělství je to nejlepší, co si můžeme přát, nebo jsou podplaceni zahraničními obchodními řetězci, které nemravně bohatnou na předražených dovážených potravinách. Neprodejné přebytky nakupují pod výrobní cenou, což je v mezinárodním obchodě označováno jako nekalá obchodní praktika. Ale v Evropské unii je to „normální“ metoda, jak likvidovat konkurenci, která se nemůže takovým praktikám bránit, protože to je prý proti zásadám „volného trhu“.
Opakujeme to stále, ale bez Vaší pomoci se neobejdeme. Z prezidentských voleb v USA vidíme, že přituhuje. Zdá se, že se neomarxisté neštítí ani zfalšovat volby a zneužít nepokoje k politickému převratu. V Evropské unii zase přibývá cenzura a teroristických útoků muslimských imigrantů.
Tím se zase dostáváme k našemu základnímu tématu: vznik společenské vrstvy, která se svými vlastnostmi podobá přejemnělé dekadentní šlechtě ze starých časů. Ještě před generací by byla sněhová vločka směšnou postavičkou, a nejspíš by se vyčlenila z kolektivu. Dnes je takové chování a takový typ osobnosti standardem určité sociální vrstvy. Lidé se v takových vlastnostech povzbuzují a posilují. Ten, kdo by snad dokázal snést vtipy o cikánovi nebo černochovi, ten by se vyčlenil ze společnosti.“
Kvůli 17. listopadu 1989 se bohužel zapomíná na 17. listopad 1939, kdy byli za protinacistické postoje popraveni čeští vlastenci. Osm z devíti popravených představitelů studentských organizacích byli silní vlastenci a národovci. Nacionalismus, národovectví a vlastenectví není nacismus. Položili život za naši vlast a za odpor proti nacismu a Němcům. Rozhodně máme být na co hrdi a máme na co navazovat. Nejsme nějaký malý národ, který má zůstat stát v koutě a poslouchat příkazy. Pojďme znovu bránit svou vlast a nechme českého lva, kterému znovu nasazují řetězy a okovy, pořádně zařvat a zbavit ho pout. ;-)
V čem tedy spočívá dědictví Bílé hory? V první řadě nás odřízla od severoněmecké a skandinávské kultury a přimkla ke kultuře jihoněmecké a románsko-středomořské. Ukončila pokus o stavovský stát, který se sice navenek inspiroval holandským a švýcarským vzorem, avšak daleko více připomínal polskou praxi, která vedla do záhuby – vnitřně rozleptaný polský stát se nakonec stal kořistí sousedů. Ukončila nábožensko-politickou roztříštěnost, kdy jedna frakce hledala oporu v Drážďanech, druhá v Heidelbergu a třetí ve Vídni, a tím činily z vnitřních českých sporů ke škodě celé země nosič velkých zahraničních konfliktů.
Připomínáme si 400 let od Bílé hory (8. listopadu 1620), která je tragickým milníkem našich dějin. Je pro nás poučením v tom, co se stane, když je národ nesvorný, nedovede se dohodnout a nechá do svých konfliktů vstoupit cizince a cizí mocnosti. Dostali jsme se do vleku cizích zájmů – na jedné straně protestantských Němců v Římsko-německé říši a na druhé straně rakouských katolických Němců a Bavorů, kteří byli loajální římskému císaři. Náboženskou netoleranci a útisk praktikovaly obě dvě válečné strany. Na obou stranách bojovaly cizí žoldácké jednotky a mnohdy odnárodněná a zněmčelá šlechta.
538 článků (36 stránek)