Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Ale životní základna města je zničena. Úrodná půda je dnes pod správou Azerbajdžánu, Republice Artsach zůstalo jen hlavní město a horské oblasti. Stovky a tisíce let staré křesťanské památky padly do rukou muslimského souseda. Pokud se k nim bude chovat tak, jako na sousedním území Nachičevanu, původně též obývaném křesťanským národem Arménů, pak zmizí z povrchu světa.
Francouzský web Kurdistan au Feminin zveřejnil informace, které se kupodivu nikde v uplakaných žádostech o přijímání uprchlíků z Lesbu – třeba Somálců – nedočtete. Turecko a jeho islamistické gangy zintenzivnily své útoky na kurdskou oblast Ain Issa v severní Sýrii na hranicích oblasti, kterou okupují od podzimu 2019, a na sousední dálnici M4. V důsledku toho odsud v zimě utíkají před tureckou palbou stovky a tisíce lidí. Rusové si v této oblasti zřídili po dohodě s kurdsko-arabskými silami SDF svá stanoviště, ale nijak nezasahují, i když civilisté se u jejich stanovišť dožadují ochrany, která byla součástí dohody.
Není nad to, když se agrese dá schovat za formulku - Bůh to chce!
Mimo jiné řekl Erdogan na oslavách vítězství: „Kéž je požehnána duše Envera Paši“.
Enver Paša byl jedním z hlavních lidí odpovědných za genocidu Arménů v roce 1915 a v roce 1918 nechal v Baku zavraždit dalších 30 000 Arménů.
Německá kancléřka se opět postavila na stranu Turecka a prohlásila, že „si zaslouží naši úctu za to, co dělá v oblasti přistěhovalectví“, a že „jsem za pokračování podpory Turecka v této oblasti“, čímž vyvrací veškeré pochybnosti o budoucích možných sankcích EU vůči Ankaře.
Turecké letecké mise a investice do válečného průmyslu obcházejí zbrojní embargo OSN uvalené na Libyi a provádění evropské mírové mise „Mír“, píše italská agentura Nova.
Nejméně tři turecká letadla Airbus A400 (TUAF219, TUAF220 a TUAF221) přistála včera na dráze Al Watiya, letecké základně ležící přibližně 130 km západně od Tripolisu a ovládané silami přidruženými k nikým nevolené, ale EU uznávané "vládě národní jednoty". Není známo, co letadla přepravovala, ale není žádným tajemstvím, že podobný náklad nedávno přepravili ozbrojenci a žoldáci do Libye i přes embargo OSN.
Turecký prezident Recep Erdogan předložil Parlamentu ke schválení návrh na zřízení stálých vojenských základen v Azerbajdžánu. Návrh obsahuje rozhodnutí o vyslání armádní sil k obsazení těchto základen. Podle tureckého deníku Daily Sabah má turecký parlament během několika dní rozhodnout o ročním pobytu tureckých vojáků v Azerbajdžánu.
Uplynulo jen pár dní od skončení jedné války, v níž se turecká armáda účastnila po boku Ázerbajdžánců agrese proti Arménům v Arcachu, a Turci už se připravují na další. Během víkendu turecké námořnictvo a armáda nacvičovali vylodění. Cvičení se sice odehrálo na tureckém pobřeží, je však celkem jasné, že tam se asi nechystají.
Vyvolat střet mezi Tureckem a Ruskem, stejně jako mezi islámem a pravoslavím, je hlavní úkol atlantických stratégů. Nesamostatní, nebo prostě jen zabednění politici v čele obou zemí by už dávno podlehli četným intrikám (založeným na velmi reálných rozporech) našich společných „partnerů“ a vzájemně by se dostali do křížku. Ale strategicky smýšlející Putin a Erdogan nepodléhají provokacím a dokážou se povznést nad jakékoli neshody, protože nezávisle směřují ke svému velkému cíli:
Navrácení velikosti a síly svým suverénním velmocím – civilizacím.
Podle Izraele je strategické partnerství s Ázerbájdžánem v zájmu země. Nespočívá to jen v ziscích z prodeje bezpilotní techniky a dodávkách ázerbájdžánské ropy, které tvoří až polovinu izraelské spotřeby. Pokračuje totiž arabské embargo. Ázerbájdžán je rovněž prostor pro aktivní práci Izraele proti Íránu, do čehož patří i utajování kolem íránských jaderných objektů a možnost útoků na ně z ázerbájdžánských letišť.
Svobodná republika Arcach – u nás známá jako Náhorní Karabach – zažívá asi nejtěžší hodiny své historie. Smíšené azerbajdžánsko-turecké jednotky podporované najatými džihádisty ze Sýrie a Libye po průlomu jižní fronty postoupily až k městu Šuši. Během včerejšího večera podle arménské agentury ANI probíhaly těžké boje 5 km od Šuši. Toto město leží na důležité silnici M-12, kterou z arménského města Goris proudí do Arcachu zásoby.
V souvislosti s nejnovějším vývojem v Egejském moři, kde Turecko znovu hodlá vesele vrtat a dělat, jako že žádná EU vlastně neexistuje, opět zvedá hlas rakouský kancléř. Německý ministr zahraničí Heiko Maas sice jak v Řecku, tak na Kypru ujistil ve sporu o zásoby plnu v Egejském moři oba členské státy podporou Německa a EU , ale jak konkrétně bude vypadat, to už nedodal. Jen obecné fráze.
Rakousko systematicky vystupuje proti tureckým snahám o novoosmanskou říši vně i uvnitř Evropy.
Generální sekretář NATO Jens Stoltenberg byl tento týden na oficiální návštěvě v Ankaře, kde se setkal s Recep Tayyip Erdoğanem a dalšími významnými představiteli Turecka. I pro mne však bylo šokující, co řekl v pondělí 5. října na tiskové konferenci s ministrem zahraničních věcí Turecka. Stoltenberg si ve lhaní velmi notoval s hostitelem. Přináším překlad celé zprávy z konference tak, jak ji uvádí oficiální web NATO. Na tuto událost mě původně upozornilo video Františka Kubáska.
S návrhem rezoluce o uvalení sankcí na Ázerbajdžán za vraždění civilistů v Náhorním Karabachu, který předložila skupina řeckých poslanců, a k němuž jsem také připojil svůj podpis, naložil předseda Evropského parlamentu (EP) velmi „svérázně“. Neumožnil o něm hlasovat, ale odeslal jej rovnou Radě. Podle jeho včerejšího rozhodnutí se bude ve středu v EP o válečných zločinech, které Azerbajdžánci, Turci a najatí džihádisté páchají na arménských civilistech v Karabachu jen řečnit, ale poslancům nebude umožněno hlasovat. Rozprava o problému je důležitá, ale měla by vést k nalezení a odhlasování nějaké konkrétní pomoci napadeným.
Ano, je to spravedlivý boj. Boj o přežití národa je totiž vždy spravedlivý. A nelze přijmout tezi, že Ázerbajdžán má na území Karabachu právo, protože mu ho kdysi připsal Chruščov. Právo na zemi mají ti lidé, kteří v ní žijí. A až příliš dobře víme, jak vypadají území, která Turci a jejich spojenci „osvobodili“. Etnické čistky, vraždy, loupeže, znásilňování, vyhánění původních obyvatel a jejich nahrazování syrskými džihádisty. V Ázerbajdžánu jich podle časopisu Foreign Policy je nasazeno asi 1500. Protřelých válečných zločinců. Zpráva OSN odsuzuje jejich zločiny, ale proti jejich pokračování svět nepodniká nic.
Zpráva zmiňuje zejména zločiny v Afrínu, kde dochází k systematickým krutostem vůči těm kurdským a jezídským obyvatelům. „Více než 150 000 Kurdů bylo nuceno uprchnout z invaze a Ankara se zapojila do demografických změn podobných procesu etnických čistek, který proběhl na Balkáně v 90. letech. Ankara přivedla osadníky z jiných částí Sýrie a nahradila domorodé Kurdy skupinami, které považuje za loajální. Tyto skupiny nelegálně ukradly olivy místním obyvatelům, převzaly jejich domovy, zničily a znesvětily náboženská místa menšin a unášely a unáší ženy a drží je v tajných věznicích „na černo“.“
133 článků (9 stránek)