Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Tam, kde před asi 20 lety ještě ve všední den byla na mši svaté obsazena všechna místa, dnes i v neděli sedí v každé lavici jenom jeden člověk. V jisté venkovské farnosti, kde ještě před 10 lety chodilo v neděli do kostela 200 lidí, dnes přichází pouhých 90. Statistiky diecézí uvádějí každoroční pokles nedělních účastníků bohoslužeb o 1 - 2 tisíce.
Dnes sklízíme shnilé plody této ztráty víry, nedostatku sebeovládání, odstranění veškeré askeze a boje z křesťanského pojetí života, bláhového optimismu, který se v Církvi rychle šířil v šedesátých letech 20. století a zrodil ďábelského potomka v podobě „nietzscheovského katolicismu“. Jde o kontinuální kompromis s vládnoucími silami liberalismu, podrývání požadavků Evangelia, potlačování tvrdých pravd i lásky k Bohu nade všechno a jen kvůli Němu samotnému.
Nedávno mi položili tyto otázky: „Když jste komentoval krizi v době sv. Ludvíka Grignion z Montfortu (1673–1716), zmiňoval jste, že katolíci měli dva prostředky, podle nichž se mohli řídit, když čelili odchylným naukám: 1. Srovnání těchto nauk s pravdami, které Církev vždy učila; 2. Rozlišování duchů.
Hereze materiální, hereze formální, idololatrie, povrchnost všeho druhu: papež Bergoglio neustále pokořuje samotnou nejvyšší autoritu církve, „demytizuje papežství“, jak by řekl slavný soudruh Karel Rahner. Jeho aktivita směřuje k rozvrácení Svatého Pokladu a znetvoření katolické tváře Nevěsty Kristovy jak slovy, tak skutky, přetvářkami a lží, svými teatrálními gesty, ostentativní, ale pečlivě promyšlenou a plánovitou spontánností, s níž pokračuje ve své narcistické sebeoslavě, zatímco pokořuje postavu římského papeže a zatemňuje tvář sladkého Krista na zemi.
Jidášové v Katolické církvi. Dokument o zvrácenostech biskupů, ze kterého Vám bude zle
Zvláště podnětné bylo vystoupení Michala Semína, který poukázal na širší zdroje a metody diskriminace křesťanů v současné Evropě, i právě v souvislosti s potlačováním svobody myšlení, víry a přesvědčení ze strany tzv. liberální demokracie, proti které musí být postaven konkurenční koncept, ať už se zve po "orbánovsku" neliberální demokracií - anebo třeba demokracií křesťansko-konzervativní.
Pokud Evropa zmizí se svými nedocenitelnými hodnotami, islám napadne svět, varuje kardinál. Jsem rád, že rozumné hlasy proti masové imigraci a islamizaci se ozývají i v Katolické církvi. Černošský kardinál Robert Sarah z africké Guiney před časem kritizoval tu část církve, která používá Boží slovo k podpoře migrace. „Církev nemůže spolupracovat s touto novou formou otroctví, která se stala masovou migrací,“ řekl.
„Jenže perzekuce křesťanů není jen humanitární problém,“ tvrdil Orbán. „To není jen násilí proti jednotlivým osobám nebo skupinám, nýbrž jde o organizovaný útok na celou tuto kulturu, včetně útoků probíhajících zde v Evropě.“
Toto je skutečná Panna Maria, která skrze svou pokoru a poslušnost byla vyvýšena nade všechna stvoření. Maria 2.0 není nic víc než záminka pro feministky, aby Naši Paní strhly z jejího piedestalu, aby mohli uctívat samy sebe – všechny stejně „posílené“ a troufalé – namísto Ní. Musíme neúnavně bojovat proti tomuto dalšímu ďábelskému zlu, které Naši Blahoslavenou Matku používá jako prostředek k podkopání nauk naší svaté Víry.
Dobrovolníci nám vysvětlili, že jde o symboly plodnosti, Matky Země, integrální ekologie atd., a když jsme s nimi mluvili trochu déle, tak dokonce prohlásili, že synodě nejde ani tak o náboženské záležitosti, jako spíše o politické. Kladl jsem jim mnoho otázek. Zeptal jsem se také, jestli misionáři lidi v Amazonii křtí, na což mi odpověděli, že obvykle ne, protože to není součást jejich kultury atd.
Umírněný islám je protimluv, protože pokud se muslimové sekularizují a integrují do západní společnosti, přestávají být opravdovými muslimy resp. stávají se z nich nepraktikující - a tedy povrchní a špatní muslimové. Skutečný muslim se může vzdát použití násilí, ale ho vždy bude považovat za legitimní nástroj boje proti nevěřícím, neboť to učí Mohamed - a muslim nemůže celým srdcem netoužit po rozšíření islámského zákona šaría.
Jako Češi máme být na co hrdí. Při připomínání roku 1939 a 1989 se letos bohužel poněkud zapomnělo, že čeští obránci přispěli výrazným způsobem k porážce osmanských Turků u Vídně v roce 1529. Toto vítězství je pro nás velkým povzbuzením právě dnes, když probíhá islamizace Evropy, invaze imigrantů do Evropy a Erdoganovo Turecko navazuje na imperiální tradice Osmanské říše. Též připomeňme, že islámská vojska podnikla mnoho nájezdů na Moravu a Slovensko, vraždila mnoho lidí a vypálila mnoho obcí a tisíce našich lidí si vzali muslimové jako otroky.
29. listopadu si připomínáme úmrtí našeho Otce vlasti Karla IV. (29. listopadu 1378). Sluníčkáři by z něj nejraději udělali multikulturalistu či Němce, přitom je pravda, že se hrdě hlásil ke svému českému původu, k českému národu, české řeči a navíc si uvědomoval hrozbu islámu, který zde mít nechtěl. Budoval silný suverénní český stát. Podobně jako Karel IV. či sv. Václav se hlásíme k Evropě spolupracujících suverénních národů, které mají společnou křesťanskou tradici. To je odkaz, který musíme bránit! Budete ho bránit s námi? ;-)
Řečeno jinými slovy, hlavní starostí Palestinské samosprávy, jejích stoupenců a médií je vykreslovat Palestince jako oběti nespravedlivé agrese a diskriminace ze strany Izraele. Pokud by se mezinárodní společenství dozvědělo, že Palestinci na základě náboženství perzekuují svoje vlastní spoluobčany, tak by mohl být mediální obraz Palestinské samosprávy zpochybněn.
Za druhé. Evropští intelektuálové mají často dojem, že křesťané se do islámských zemí přestěhovali během poslední generace, a to nejspíš s cílem rozvracet tamní kulturu a životní styl. Nebudu se zabývat tím, že právě to ti lidé prosazují pro své vlastní země, ale zmíním nedostatek vzdělání. V naprosté většině případů jsou totiž předmětem útoků křesťanské komunity, které v těch zemích žijí po staletí. Velmi často tam žijí déle než muslimové, v případě Jižní Afriky déle než současná černá populace.
1364 článků (91 stránek)