Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Ve dnech 11. a 12. září si připomínáme vítězství evropských křesťanských vojsk u Vídně nad agresivní islámskou Osmanskou říší. Na tomto vítězství se výrazně podíleli i Češi, v čele se Zdeňkem Kašparem Kaplířem ze Sulevic, který velel obraně Vídně. Muslimskou expanzi porazila spojená vojska Svaté říše římské (jejíž součástí bylo i Českého království) a Polského království. Toto je odkaz, kterého bychom se měli držet, a svobodné evropské národy by měly spolupracovat při obraně našeho křesťanského dědictví. Naši svobodu draze zaplatili krví naši předkové a my nemáme právo toto dědictví ztratit pro naše potomky.
- Národní suverenita je od Boha a je součástí přirozenosti. Vše začíná od nás. Toto je naše vlast. Toto je náš lid. Toto jsou naše dějiny, náš jazyk. Třeba posílit hranice, konstatoval a dodal: nikdo nemůže říci, že toto je pěkná země, já sem chci přijít a žít tady, protože tu je hezčí život. Emigrovat do Maďarska není lidské právo. V žádném případě. To je naše zem, jeden národ, jedno společenství, jedna rodina s vlastní historií, vlastními dějinami a vlastními tradicemi.
Likvidace křesťanů tak dnes vlastně probíhá ještě důkladněji, než tomu bylo ve Vendée. Méně demonstrativně a postupně, aby viditelný tlak nevyvolal dramatický protitlak. Nejprve pochodem institucemi a systematickým rozkladem víry napříč společností. Likvidací sounáležitosti, atomizací jedinců. Nebude, kdo by se postavil na odpor, většina se bude dobrovolně klonit šelmě. Lhostejno, zda bude mít její znamení na čele, pod kůží či na displeji mobilu.
Když hořela na hranici, mnozí přítomní Francouzi i Angličané plakali. Písař anglického krále vykřikl: "Zhřešili jsme, upálili jsme svatou!" Uprostřed hořícího ohně zazářilo jméno Ježíš. Jeden anglický voják, který předtím slíbil, že na hranici osobně přiloží náruč dřeva, se neodvážil splnit rozkaz. Zahlédl totiž z ohně vylétající bílou holubici. Strnulého strachy ho odvedli pryč. Také kat poté činil poté pokání a prosil Boha za odpuštění, že se podílel na zavraždění nevinné.
V Církvi existuje nauka, která se dá vystopovat v Písmu a kterou zdůrazňoval i svatý Augustin. Říká, že Církev opět prožívá Kristův život. Než se Církev bude těšit ze zmrtvýchvstání, musí spolu s Kristem snášet Jeho utrpení, zejména však Jeho ukřižování.
Víme, že Krista zradil Jidáš, apoštol, a proto dnes zrazují Církev nástupci apoštolů. Ježíš byl veřejně pokořen a pošpiněn - přesně tak je veřejně, pokořena Církev. Tím že má takového papeže a zvrácené biskupy i kněží.
Johančina cesta byla cestou oběti. Zcela se oddala svému poslání. Její příklad byl aktuální vždycky - dnes ale snad ještě více: Dělat to, k čemu jsme každý povolán ve společnosti odpadající od Boha. Od jednoduchých po velké úkoly, bez ohledu na nepřízeň okolí. Od rodiny po záchranu národa - i ve zdánlivě beznadějných situacích, jakou je třeba současný pád do levicového, multikulturního a duhového digitálního otroctví urychlený koronavirovou operací.
Obrana kresťanstva v Európe? Čarnogurský sa snažil už v roku 1995 na pôde EDU (predchodca Európskej ľudovej strany EPP) presadiť spoločnú obranu kresťanských hodnôt tak, že navrhoval princíp zvrchovanosti členských krajín EÚ v otázkach „kultúrnoetických“, kam patrí ochrana života, rodiny, manželstva a podobne. V roku 2002 sa podarilo presadiť mnou pripravený návrh deklarácie slovenského parlamentu o zvrchovanosti v týchto otázkach. Aj vďaka nemu sme dokázali čeliť na fórach EÚ liberálnym návrhom na relativizáciu rodiny. Téma zaujala aj Poliakov, ktorí po vzore našej deklarácie prijali svoju vlastnú.
13. máj 2021 teda nebude historickým okamihom, symbolom konca schizmy, ktorú pred viac ako päťsto rokmi začal Martin Luther. Nemci nebudú do nijakých dokumentov písať, že odteraz môže k svätému prijímaniu každý pristupovať. Písať to nebudú, ale robiť áno. Doktrína sa teda nezmenila, ale zmenila sa prax. S doktrínou je Vatikán spokojný a prax ignoruje. Tak je tomu v tejto otázke ako aj v mnohých ďalších: napríklad v nedávno medializovanej veci požehnávania homosexuálnych zväzkov.
Tato studie zahájila novou vlnu výzkumu v oblasti vztahu spirituality a zdraví a přinesla exaktní důkaz toho, co modlící se křesťané vždy věděli - že přímluvná modlitba hraje v léčení značnou roli. I lékaři, kteří byli krajně skeptičtí, museli souhlasit, že výsledky výzkumu dr. Byrda jsou pozoruhodné. Mezi nimi byl i dr. William Nolan, který předtím vydal knihu, v níž se pokoušel "demytizovat" vliv víry na léčebný proces. Řekl: "Zdá se, že tato studie obstojí i při podrobném zkoumání. Lékaři by asi měli začít psát na své recepty: 'Modlete se třikrát denně.'"
Svojím utrpením vydával svedectvo svojej viery. Činil tak uprostred sveta i Cirkvi, kde je častokrát viac sympatií pre popierača náuky Cirkvi, ktorého dielo je kladené k zamysleniu za cenu akéhosi falošného „pohoďáctva“, než pre zástancu mnoho stáročnej praxe, ktorá viedla k rozkvetu viery. P. Filip ostával verný viere svojich predkov vrátane ich tradícií, ktoré sú súčasťou Tradície.
Po několika dnech vtrhli gardisté uprostřed noci do domu autora nahrávky Pata Sweeneyho, vyrazili dveře, odebrali jeho děti a jeho samotného zadrželi pod záminkou „obav o jeho duševní zdraví“. Nám českým pamětníkům to nemohlo nepřipomenout způsoby, jak československý komunistický režim zacházel s disidenty. Umisťování do psychiatrických léčeben patřilo k jeho oblíbeným metodám; katolický aktivista Augustin Navrátil by mohl vyprávět.
Francúzsko prichádza každé dva týždne o jednu náboženskú budovu, pričom v drvivej väčšine prípadov ide o katolícke stavby. Toto aspoň tvrdí Edouard de Lamaze, prezident Observatoire du patrimoine religieux, neziskovej organizácie, ktorá mapuje stav náboženských budov v krajine.
Jak milé je Ježíši Kristu, přemítáme-li často o jeho utrpení a hanebné smrti, kterou pro nás podstoupil, lze dobře seznat z toho, že k tomu samému ustanovil Nejsvětější Svátost oltářní, aby v nás žila vzpomínka na jeho lásku, jíž nás zahrnul obětovav sebe sama na kříži pro naši spásu. Nezapomínejme, že když večer před svou smrtí ustanovil tuto svátost lásky a rozdával tělo své učedníkům, pravil jim, a skrze ně nám všem, abychom přistupujíce ke svatému přijímání měli na paměti, jak veliké věci pro nás vytrpěl: „Kdykoliv totiž budete jísti tento chléb a píti kalich, smrt Páně budete zvěstovati.“
Utrpení Spasitele na kříži má šokovat, vyvolat úžas: Jestliže všemohoucí Bůh mne miloval tak nepochopitelně a nad všechny mé představy jen proto, aby mne zachránil pro věčnost, potom je na základě vděčnosti a prostého lidského soucitu přirozené a logické, že jej uznám nejen za svého Spasitele, ale i za svého Krále, Pána a Vládce. A On si to skutečně přeje, On chce kralovat a „musí kralovat“ (1 Kor 15,25n) – a to nade mnou. Má na to absolutní nárok, protože nikdo mne tak nemiloval jako On, nikdo jiný za mne nešel na kříž. A nejen nade mnou, ale i nad celou společností, nad všemi národy a státy.
Nakonec 17. ledna vyhlásil také Národní den posvátnosti lidského života (22. ledna), aby podpořil to, co vysvětlila Matka Tereza z Kalkaty, že dokud nepřestanou potraty, nebude mezi lidmi nikdy existovat mír. Trump řekl, a to s důrazem, že pouze „pokud se s každým člověkem zachází jako s milovaným Božím dítětem, mohou lidé plně využít svůj potenciál, mohou komunity vzkvétat a Amerika bude místem naděje a svobody“.
1453 článků (97 stránek)